Imám Alí (as)
Imám Alí Al-Murtaza, První Imám Věřících (mír budiž s ním)
Jméno : Alí ibn Abi Tálib
Titul : Al-Amirul-Momineen, Al-Murtaza, Abu Turab, Asadullah, An-Nabail Adheem
Kuniya : Abul Hasan
Narození : Pátek, 13.Radžab, 23 let před Hidžrou v Kábě v Mekce
Otec : Abu Talib ibne Abdul-Mutalib (mír budiž s ním) z Banu Hašim
Matka : Fatima binte Asad (mír budiž s ní)
Zemřel : zavražděn v pondělí,21. Ramadánu, 40 let po Hidžře ve městě Kůfa (Irák) v mešitě v průběhu ranní modlitby, ve věku 63 let
Příčina : úder otráveným mečem Kharidžity jménem Abdurahman Ibne Muldžim 19.Ramadánu, 40 let po Hidžře
Pochován : Nadžaf, Irák
************************************************************************************************************
Narození
Byl 13.den měsíce Radžab, 30’ Am al- Fil (rok Slona), dvacet tři let před Hidžrou Proroka (saw) , když se v rodině Abu Táliba narodilo ditě, jehož světlo prozářilo celý svět. Kunaab Mecci popsal tuto událost takto:
,,Seděli jsme spolu s Abbásem (ibn Abdul Muttalib) , když jsme najednou spatřili Fátimu Bint Asad, jak se blíží ke Kábě v porodních bolestech a říká: ,,Ó Bože, já v Tebe věřím a ve Tvého Proroka (Abraham a.s.), který na Tvůj příkaz položil základy tohoto domu. Ó Bože, já přísahám při tomto stejném Proroku a při dítěti, které je v mém luně, učin pro mne tento porod pohodlný a snadný.’’ A pak nastal čas, kdy jsme všichni viděli na vlastní oči, jak se zeď Káby rozlomila a Fátima bint Asad vstoupila dovnitř. Pak se zeď opět spojila.
Utíkali jsme vyděšeni do svých domů pro naše zeny, aby šly Fátimě na pomoc. Ať jsme se snažili sebevíc, dveře Káby se neotevřely. Tato příhoda udivila celou Mekku. Všechny ženy netrpělivě čekaly, až nakonec spatřily Fátimu, jak vychází ven z Káby a nese překrásné dítě a říká: ,,Bůh si mne vybral ze všech žen Mekky a učinil mne Svým hostem v Jeho Domě, obdařil mne jídlem a ovocem Ráje.’’
Ženy, které kolem ni vytvořily kruh a vedly ji zpět do jejího domu, se zeptaly:,,A jaké jméno jsi tomu ditěti dala?’’
A Fátima řekla: ,, Když jsem byla uvnitř Káby, zaslechla jsem skrytý hlas, který volal : ,, Pojmenuj to ditě ALÍ !’’
Narození Imáma Alího uvnitř Káby je jednou z mnoha největších ctností, které mu Alláh dal.
mezi historiky, kteří zaznamenali toto zázračné narození Alího patří například:
1.Muhammad ibn Talha el-Shafei in Matalib-us-saool, page 11.
2.Hakim in Mustadrak, page 483, Vol. III.
3.El-Umari in Sharh Ainia, page 15.
4.Halabi in Sira, page 165, Vol. I.
5.Sibt ibn al-Jauzi in Tadhkera Khawasil Ummah, page 7.
6.Ibn Sabbagh Maleki in Fusoolul Mohimma, page 14.
7.Muhammad bin Yousuf Shafei in Kifayet al-Talib, page 261.
8.Shablanji in Nurul Absar, page 76.
9.Ibn Zahra in Ghiyathul Ikhtisar, page 97.
10. Edvi in Nafhatul Qudsia, page 41.
Ano, hovoříme o zbožném člověku jménem Alí (as), jehož čas dětství a dospívání byl naplněn tak čistým a neposkvrněným způsobem, který sám popsal v Nahjul Balaghah, ’’ Prorok (saw) mě vysadil na svůj klín a objal mne, rozžvýkal jídlo a nakrmil mě s ním.’’
Imám Alí (as) žil ze svými rodiči. Z Boží Vůle jej však od narození začal vzdělávat Prorok (saw) sám, aby jej zdokonalil. Kdyz však náhle v Mekce začal hladomor, Abu Tálib – prorokův strýc, který měl mnoho dětí , začal čelit vážným potížím. Prorok (saw) po poradě se strýcem Abbasem došel k rozhodnutí, že poskytnou úlevu Abu Tálibovi , když si každý vezme na starost jedno z dětí. Abbás se tedy ujal Džafara a Prorok (saw) si odvedl domů Alího (as). Od té doby byl Alí (as) neustále v Prorokově blízkosti.
Mládí
Alí ibn Abi Tálib popisuje toto osvícené období takto:
"Prorok (saw) chodíval do Jeskyne Hira, avšak nikdo kromě něj a mne o tom nevědel. V časech, kdy náboženství Islám stále neproniklo do lidských domovů, on (saw) a jeho žena Khadídža (as) byli jediní muslimové. Já jsem byl další člověk vedle nich, který mohl vidět světlo zjevení a poselství a cítit vůni proroctví."
Když Alí (as) vstoupil do období puberty, do věku, kdy všechna lidská energie a síla zesílí a zpevní, i tuto část života trávil v úzke blízkosti Proroka (saw) jako můra, která létá okolo svíce. Bránil islám a Proroka (saw) svými silnými a ráznými pažemi.
********************
,,A varuj nejbližší své z příbuzných...'' Sůra Básnící, verš 214
Když Bůh zjevením tohoto verše přikázal Proroku (saw) pozvat všechny své rodinné příslušníky, aby přijali islám, Alí podle rady posla Božího (saw) přizval čtyřicet členů rodiny k nim domů.
I když jídla bylo docela málo, všichni se dosyta najedli. Prorok (saw) pak promluvil ke všem přítomným : ,, O synové Abdul Muttaliba, Bůh mi nařídil, abych vás vyzval k přijetí islámu a představil vám jej. Ten, kdo uvěří v mé poselství, slíbi mi pomoc a podporu, bude mým bratrem, zástupcem, následníkem a chalífou.’’ Opakoval tuto větu třikrát, avšak nikdo mu kromě Alího (as) nedal pozitivní odpověď. Mnohokrát Prorok (saw) oslovil všechny přítomné, pokaždé však neodpověděl nikdo, jen Alí (as). Alí (as) vstával znova a znova a sliboval mu pomoc a hlásal jeho víru.
Prorok Muhammad (saw) pak řekl :
,, To je Alí, můj bratr a nástupce, naslouchejte dobře tomu, co říká a uposlechněte jeho příkazy.’’
A tímto shromáždění skončilo a všichni přítomní se s posměchem obraceli k Abu Tálibovi a říkali:
,,Muhammad ti nařídil následovat a poslouchat příkazy svého syna a prohlásil ho za tvého staršího.''
Tarikh-i Tabari, vol. II, pp. 62-63;
Tarikh-i Kamil, vol. II, pp. 40-41;
Musnad Ahmad, vol. I, page 111
Sharh-i Nahjul Balaghah by Ibn Abil Hadid, vol. XIII, pp. 210-221.
Historik Carlyle popsal tuto událost takto :
,,Přestože všichni shromáždění nebyli nepřátelé Svatého Proroka, vůči jeho náboženství však byli mrtví a necitliví, některé to zcela nezajímalo. Pro ně byla celá věc ( dospělý kázající nové náboženství a mladý odvážný hoch, který mu vehementně nabízel své služby) jako velká fraška. Smáli se jim oběma a odcházeli radíce tatínkovi Alího, aby od této chvíle poslouchal svého nejmladšího syna. Tito dva lidé však (Svatý Prorok a Hazrat Alí) dokázali světu, že na jejich prohlášení nebylo nic směšného, a že měli dostatek odvahy a moudrosti, aby jejich mise byla úspěšná.''
Dále napsal :
,,Mladý Alí měl skutečně takovou osobnost, že byl oblíben, milován a zbožňován každým. Byl člověkem jedinečného charakteru, milující a milovaný, tak intenzívně hrdinský, že kdyby se cokoli postavilo proti jeho statečnosti, bylo by to pohlceno tak jako ohněm, přesto byl vznešený a dobrotivý, že by mohl reprezentovat model křesťanského rytíře.''
Obranné bitvy
Když nepřátelé obléhali a obklíčili muslimy v bitvě Hunain, byl to pouze Alí (as), kdo bránil Proroka (saw) a zachránil jej, donutil nepřátele ustoupit a zahnal je, zatímco ostatní muslimové Proroka (saw) opustili a utíkali, aby si zachránili život.
Alí přinesl vítězství při bitvě Khaybar a zachránil Islám před katastrofálním koncem. Zabil Marhaba, vůdce armády Židů, jehož síla a hrdinství každému naháněla strach a rozbil bránu pevnosti Khaybar, která se jinak otevírala a zavírala za pomoci dvaceti mužů. Alí bránu použil jako most přes příkop, aby se armáda muslimů mohla dostat do pevnosti. Tyto a mnoho dalších událostí jsou ukázkou a důkazem víry, ducha sebeobětování a oddanosti Alího (as). Zpráva o Alího úspěchu natolik potěšila Proroka (saw), že i přestože byl nemocný, šel pozdravit vítěze, objal jej a řekl :
,, Alí, kdybych neměl strach, že si tě muslimové začnou považovat jako křesťané Krista, řekl bych o tobě věci, které by přiměly muslimy tě zbožňovat a pokládat prach na tvých nohou za něco, co je hodno uctívání. Bude však dostačující, pokud řeknu, že ty jsi ze mne a já jsem z tebe, ty budeš mým dědicem a já tvým; ty jsi pro mně totéž, co byl Áron k Mojžíši; ty budeš bojovat za mou věc, budeš mi nejblíže Dne Soudného; budeš vedle mne poblíž pramene Kauthar; nepřátelství vůči tobě je nepřátelstvím vůči mne; válka proti tobě je válkou proti mně; přátelství k tobě je přátelství ke mně; být s tebou v míru je být v míru se mnou; tvé tělo je mé tělo a tvá krev je má krev; kdo tě uposlechne, uposlechne mne. Na tvém jazyku je pravda, i ve tvém srdci a ve tvé mysli. Máš tolik víry v Boha jako já. Ty jsi bránou ke mně. Podle příkazu Alláha ti předávám dobré zprávy, že tví prátelé budou odměněni v Ráji a a tví nepřátelé potrestáni v Pekle.''
Reference pro podrobnější studium zmíněného hadítu a bitvy Khaybar :
Mirádž an Nubuwa, vol.iv p. 216
Al Manaqib of Khawarizmi
Molla Ali Hamdani's Yanabi al- Mawadda
ibn Hišám - Síra, p.187
Tabari, History
Sebeobětovaní a oddanost
Není pochyb o tom, že každé tělo miluje svou duši a jen velmi zřídka je připravené ji obětovat pro někoho jiného, ale protože ve skutečnosti Alí (as) miloval duši Proroka (saw) víc než svou vlastní, byl připraven za něj položit i svůj život.
Když se polyteisté společne rozhodli Proroka (saw) zabít, shromáždili se v Dar ub Nadva a vybrali jednu osobu z každé rodiny, aby tak měly všechny klany podíl na zavražděni Muhammada (saw) a aby jej nikdo nemohl pomstít. Prorok (saw) se však dozvěděl o jejich úmyslu skrze Boží zjevení. Bůh mu nařídil přesunout se z Mekky v temnotě noci. Prorok (saw) potřeboval někoho, kdo by byl připraven obětovat svůj život a zároveň byl důvěryhodný a dokázal střežit tajemství. I tehdy to byl jediný Alí (as), kterému se svěřil a řekl mu: ,, Bůh mě obeznámil, že se nevěřící vkradou do mého domu, aby mě zabili. Proto spi dnes v mé posteli ty.’’ Ali (as) to s úsměvem přijal. Pak nastal čas, kdy temno noci zakrylo všechno okolo a Alí (as) spal na Prorokově posteli (saw) tiše a klidně. Prorok (saw) se vypravil na cestu a směroval k jeskyni Saur společně s Abu Bakrem. Nevěrící obklíčili jeho dům a byli nachystaní se svými meči a kopími k útoku. Jakmile byli připraveni, vtrhli do domu . Když však nalezli Alího (as) spícího na Prorokově posteli, okamžitě utekli ohromení a zoufalí. Poslali pár mužů na koních, aby hledali Proroka (saw), však ne dlouho na to se také vrátili poraženi a bez naděje. Imám Alí později vyprávěl, že jeho nejlepší spánek v životě byl právě této noci.
Alláh (swt) pak Proroku (saw) zjevil tyto verše :
Mezi lidmi jest i takový, jenž prodá i sebe sama v úsilí dosáhnout zalíbení Božího - a Bůh věru je blahovolný k služebníkům svým. (Sura Baqara , aja 207)
Hrdinství
V Medíně byl Prorok (saw) nucen bránit sebe i své stoupence a musel tak čelit mnoha bitvám. V každé bitvě byl Imám Alí(as) hrdina a byl to on, jenž bojoval bez pomoci se slavnými válečníky Arábie, porážel nepřátele a přinesl vítězství Islámu.
Imám Alí (as) byl přítomen ve všech bitvách, kterých se Svatý Prorok (saw) účastnil, kromě bitvy Tabuk, kdy měl nařízeno zůstat v Medíně místo Proroka (saw). Nikdy neustoupil v žádné bitvě a ani se nikdy neodvrátil od žádného nepřítele. Nikdy nebyl vůči Proroku(saw) neposlušný, proto o něm Svatý Prorok (saw) řekl :
,,Alí se nikdy neoddělí od Pravdy ani Pravda od Alího.’’
Statečnost Alího (as) byla pověstná. Ve všech válkách, kterých se účastnil za života Svatého Proroka (saw), ale také později, Alí (as) nikdy neprojevil strach či obavy. I když se v mnoha bitvách jako Uhud, Hunayn, Khaybar ci Khandaq mnozí muslimové třásli strachy či rozutekli, on nikdy necouvl zpět před nepřítelem. Nikdy žádný válečník, který se kdy utkal v bitvě s Alím (as), nevyvázl živý. Přesto by však přes jeho šlechetnost nikdy nezabíjel slabé nepřátele či stíhal ty, kteří před ním utíkali. Nikdy se neúčastnil překvapivých útoků a nezabránil nepříteli přístup k vodě.
Talha bin Abu Talha byl nejen velký nepřítel Islámu, ale také osobní nepřítel Svatého Proroka (saw) a Imáma Alího (saw). Jeho úsilí, jak ublížit těmto dvěma lidem a jejich misi je nezpočitatelné. V bitvě u Uhudu nesl vlajku armády kmene Qurajš. Imám Alí (as) se s ním utkal v souboji a srazil jej jednou ranou tak, že Talha zavrávoral a spadl na zem. Imám Alí (as) jej tak nechal a odešel. Ostatní muslimští válečníci utíkali za Alím (as) a radili mu, aby skončil s Talhou, protože to byl nejhorší nepřítel. Imám Alí (as) však odpověděl : ,, Nepřítel či přítel, on se teď nemůže bránit a já nemohu udeřit někoho, kdo se neni schopen bránit. Jestli přežije, jen ať si žije, jak jen dlouho jeho život potrvá.’’
V bitvě Džamal (na velbloudu) v době jeho chalifátu mu v největším ohnisku souboje jeho otrok Qambar přinesl sladký sirup a řekl:
,,Můj pane, slunce teď velmi pálí a ty bez přestání bojuješ, vem si sklenici tohoto chladného nápoje a občerstvi se.’’
Imám Alí (as) se rozhlédl a řekl: ,, Mám se občerstvit, když kolem mne leží stovky zraněných a umírajících žízní a bolestí? Raději vem pár mužů a přines studený nápoj každému ze zraněných.’’
Qambar řekl: ,, Můj pane, oni jsou ale naši nepřátelé.’’
Imám Alí(as) odpověděl : ,, To můžou být, ale jsou to lidské bytosti, tak o ně pečuj.’’
**************************************
Alí a slabí lidé
Alí měl velmi soucitné srdce pro staré, slabé, nemohoucí, postižené a chudé, a děti byly vždy jeho oblíbenci.
Jednoho velmi horkého dne (v době svého chalifátu) Imám Alí (as) dokončil polední modlitbu v mešitě a procházel tržištěm, když náhle spatřil na cestě hořce plakat mladičkou otrokyni. Zeptal se jí na důvod. Řekla, že jí její pán dal nějaké peníze, aby koupila datle, ale ty, které koupila se jejímu pánovi nezamlouvaly, tak je chtěl vrátit a dostat peníze zpět. Prodavač ovoce však odmítl a její pán ji pak kvůli penězům zbil a nakonec na ni vzal hůl i prodavač za to, že na něj naléhala znova a znova. Nevěděla co dělat a na koho se obrátit pro pomoc. Hazrat Alí (as) ji doprovodil zpět k prodavači a poradil mu, aby od ní vzal datle zpátky. Prodavač byl v Kůfě nový, tak Imáma Alího nepoznal a byl k němu hrubý. Kolemjdoucí mu řekli, s kým vlastně hovoří. Prodavač vyskočil ze svého krámku a prosil Imáma o slitování a slíbil, že dívce okamžitě vrátí peníze. Hazrat Alí odpověděl, že to bylo od něj velice nízké a špatné pohrdavě a povýšeně odmítat čestnou nabídku a vystrašit se před mocí tak bídně a ponižujícím způsobem. Pán mladičké otrokyně se také doslechl o události na tržnici a utíkal se omluvit Imámu za potíže způsobené jeho otrokyní. Hazrat (as) mu pověděl :
,,Ty nemáš žádné milosrdneství k člověku, který je pod tvou vládou a nedokážeš odpustit její chybu, máš právo očekávat Milost a Odpušťění od Svého Pána?
Vy lidé jste nezískali z Islámu nic, kromě jména.''
**********
Jeho jídlo a šat
Hazrat Alí (as) vždy jedl takové jídlo a oblékal se takovým způsobem, že si i ten nejchudší z chudých mohl dovolit lepší než on. Nebylo to však protože byl chudý, ale proto, že chtěl vést život chudáků a co ušetřil tak mohl darovat chudým. Uvádíme pár historiky doložených událostí z doby, kdy byl Imám Alí (as) vůdcem a králem celé muslimské říše kromě Sýrie :
Miláni ve své knize ,Síra' a Imám Ahmad v jeho ,Musnadu' převyprávěli Tabayi ibn Abbi Rafaje, který řekl:
,, Šel jsem navštívit Hazrat Alího (as) na svátek Íd a když jsem tam seděl, byl před něj přinesen pytel a já jsem si myslel, že v něm byly klenoty. Hazrat otevřel pytel, který obsahoval starý suchý chléb, který změkčoval vodou. Ptal jsem se jej, proč tak těsně uzavírá takový druh jídla, který by ani žebrák neukradl. Hazrat se usmál a řekl :
,Nechávám jej zapečetěný, protože se mé děti snaží nahradit suchý chléb měkčím, který obsahuje olej a máslo.
Řekl jsem :
,Zakázal ti Alláh jíst lepší jídlo?'
On odpověděl :
,Ne, ale já chci jíst druh jídla, který si může ten nejchudší člověk této říše alespoň jednou za den dovolit. Zlepším to, až zlepším jejich životní standart. Chci žít, cítit se a trpět tak, jako oni.'''
**************
Učenec Imám Ahmad cituje Abu Naziju, obchodníka z oděvy v Kúfě, který vyprávěl, že si u něj Hazrat Alí (as) koupil dvě košile, jedna byla vynikající kvality a tu dal svému otroku Qambarovi, aby si ji oblékl a druhá byla z tvrdé látky, velice drsná a laciná a tu si nechal pro sebe.
*******************
