Úvodní stránka > Úvod do islámu

Úvod do islámu

Nástrahy moderního světa nás nutí, abychom se vydali do hlubin našeho chápání lidské podstaty a různých kultur. Dalo by se říct, že žijeme ve století kultury a civilizace; obnoveného pokusu o pochopení lidí, společností a co je pro ně drahé z jejich vlastních perspektiv. Pohledy na morálku, lidská práva a rozkvět lidstva z hlediska různých filozofických směrů se často objevují v současných debatách. Náboženství islám v této souvislosti představuje v dnešním světě formativní sílu, přesto ale zůstává nepochopenou stinnou entitou opředenou fámy. Tento článek se pokouší představit některé ze základních myšlenek islámu.

Ať už se hlásíme k nějakému náboženství nebo ne, je to právě naše přesvědčení, které určuje, jak se díváme na sebe sama, život, svět, naše vzory, naši vlastní úlohu ve světě, na naše sny a na osud. Tato přesvědčení utvářejí naše ideály, činy a jakým způsobem vedeme svůj život. Chápání naší vlastní podstaty, naše pozice ve světě, naše vztahy k ostatním lidem, smysl života a co nás čeká v budoucnosti – to všechno určuje, kým jsme dnes a kým budeme zítra; zkrátka jsme tím, čemu věříme.

Bylo by zavádějící se domnívat, že se všichni ubíráme stejnou cestou, abychom dospěli k naší víře. Naše jedinečné vlastnosti a zkušenosti spřádají naše rozdílné cesty. Podle islámu je to cesta sebeobjevování a reflexe a náboženství je tímto hledáním pravdy, pátráním po odpovědích.

„Každý má cíl, k němuž směřuje; snažte se tedy vzájemně se překonávat v dobrých skutcích. Ať jste kdekoliv, Alláh vás svede dohromady. Neboť je v moci Alláhově učinit vše, co chce.“ (Svatý Qur’án, 2:148)

‚Ti, kteří přemýšlejí‘, ‚ti, kteří popřejí sluchu‘, ti, kteří jsou nadáni rozumem‘, ti, kteří věnují pozornost varování‘, ‚ti, kteří mají otevřená srdce‘ – toto jsou fráze popisující nezbytné vlastnosti pravých hledačů pravdy podle Qur’ánu, svaté knihy islámu, pravého slova Božího a zdroje islámské víry. Obraz iracionální lidské bytosti hnané slepou vírou nemá nic společného s tím, jak islám označuje pravého muslima. Slepá imitace a následování nemůže být základem víry. Víra může být získána pouze po skutečném hledání pravdy.

Víra v jedinečnost Boha tvoří jak základ islámu, tak vrchol hledání pravdy. Je to kladení důrazu na jednotě a nesrovnatelnosti Boha (s něčím jiným) spolu s popřením božství všeho ostatního kromě Něho. Tato víra stanoví, že všechny vlastnosti a atributy božství patří výlučně Bohu – Alláhu. Alláh nemá společníka, rodinu ani pohlaví. Jedině Alláh je navýsost soběstačný a vše ostatní je na Něm závislé co se týče počátku jejich existence a obživy. Jenom On je hoden uctívání a poslušnosti. Kdokoli se Mu odevzdá ve všech záležitostech, je osvobozen od poddanosti stvořeným bytostem.

Narozdíl od běžného názoru, uctívání a služba Bohu nejsou nástrojem k ponížení lidstva, ale spíše naopak úkonem fungujícím jako faktor k povznesení se člověka nad čistě zvířecí pudy. Podle islámu jsou lidé stvořeni z hmoty, která nás táhne k materiálním potřebám, a z jiskry Božího ducha, která nás volá k vyšším a vznešeným hodnotám. V islámu je vztah mezi Bohem a člověkem vztahem, ve kterém sebeboznání vede k poznání Boha. Slovy Proroka Muhammada (nechť Bůh žehná jemu a jeho rodině), proroka islámu:

„Ten, kdo poznal sebe, poznal svého Pána.“

Z perspektivy lidské existence víra v jedinečnost Boha potvrzuje rovnoprávnost a jednotu všech lidských bytostí. Žádná rasa, kasta nebo národ není nadřazena druhé. Všichni jsou stejní před Jeho velikostí a stejně na něm závislí. Svět jako stvoření Boha - a On je absolutní Pravda – je přesně a moudře uspořádaný, bez zbytečnosti a marnosti. Svatý Qur’án se na tento princip odvolává v četných verších:

„A stvořili jsme nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jen podle pravdy a na lhůtu předem stanovenou...“ (Svatý Qur’án, 46:3)

Život na této planetě má jasný cíl. Neexistuje žádný rozpor mezi rozumen a zjevením nebo mezi vědou a vírou. Pokud mezi nimi vzniká kontrast, je to buď z nedostatečného chápání daného náboženského hlediska nebo chyba v naší vědecké hypotéze. Zjevení doplňuje rozum a pozvedá hranice lidského chápání nad to, co je zjevné.

Víra islámu v proroctví pochází z přesvědčení, že Bůh jako Stvořitel a Vůdce lidstva nenechal nikdy člověka bez způsobu, jak Ho poznat a naplnit smysl, pro který byl stvořen. Poslal proroky jako doručitele a hybnou sílu Jeho vedení. Historie proroctví počíná samým stvořením lidstva. Adam, první člověk, byl také prvním prorokem, jehož muslimové ctí, také věří ve všechny ostatní Bohem poslané proroky, potvrzují jejich bezhříšnost a věří v identické poselství, které všichni poslové Boží hlásali jako důležitou součást svého náboženství.

Prorok Muhammad (nechť Bůh žehná jemu a jeho rodině) byl osobností, jež dovršuje celou historii zjevení a proroctví. Z jeho celého života a charakteru vyzařuje poselství islámu. Jako pečeť proroků, poselství, které učil, je univerzální a věčné. Protože byl posledním prorokem, je učení islámu zachováno ve dvou zdrojích. Krátce před svou smrtí Svatý Prorok prohlásil:

„Zanechávám po sobě dvě cenné věci, knihu Alláhovu (svatý Qur’án) a moji rodinu. Vskutku se tyto dvě věci od sebe neoddělí, dokud ke mně nepřijdou k Prameni (Ráje).“

Prook islámu shrnul své poslání slavnými slovy: „Byl jsem pověřen, abych zdokonalil váš charakter.“ Dával důraz na to, že islám dodává hluboký etický smysl lidské identitě. Z hlediska islámu je nebeské požehnání i bolestný trest v budoucím životě pouhým odrazem našeho konání podle etického svědomí uvnitř nás a morálním řádem, který řídí celé stvoření.

Islám učí, že každá duše je zrozena čistá a bez hříchu a nikdo nebude zodpovědný za skutky druhých. Poselství islámu není v rozporu s přirozenými instinkty člověka, ale naopak je v souladu s jeho sklony na úrovni individuální i sociální. Narozíl od jiných náboženství islám nepřehlíží společenské aspekty lidského života. Ve skutečnosti islám dává důraz na rovnost a sociální spravedlnost. Podle islámu je sociální řád nezbytným předpokladem k morálnímu růstu a rozvoji lidstva. Je důležité osvobodit lidskou rasu od všech forem diskriminace a útlaku jak fyzického, tak koncepčního, který spoutává pravý potenciál lidstva.