Wilayat

Koncept Wilayat  neboli vedení ummy  (muslimské společnosti) po Svatém Proroku (mír budiž s ním i s jeho rodinou), ať se již týká duchovních či světských záležitostí, je základním bodem rozdělení mezi šíjity a sunnity. Obě strany se shodují na nutnosti a potřebě walího (vůdce), ale liší se ve způsobu jeho výběru nebo zvolení.

Zanechal Prorok muslimy bez  stanovení svého nástupce? Mají muslimové právo volit sami své vlastní vůdce jako nástupce po Proroku? Náleží právo volby walího muslimů pouze Alláhu? Tato otázka představuje zásadní rozpor mezi dvěmi hlavními sektami islámu.

Mučedník Ayatollah Sayyid Baqir al-Sadr prodiskutoval tři možnosti ve své eseji nazvané  ,, Studie konceptu Wilaya.’’ První možnost je, že Prorok zanechal ummu bez nástupce ,druhá možnost je, že chtěl, aby si muslimové zvolili svého vůdce prostřednictvím Saqifa neboli porady sami. Poslední možností je, že Prorok stanovil Imáma Alího jako svého nástupce- imáma ummy.

První pojetí

Prorok byl vůdcem náboženství revolučního charakteru, které způsobilo radikální transformace zvyklostí, uspořádání a systému společnosti. Stezka takové přeměny byla dlouhá a víra, kterou Prorok praktikoval, byla neposkvrněná a čistá. Musel jednat s lidmi, kteří patřili do doby předislámské nevědomosti a ignorance a povznést je do nové společnosti, neboli obrátit je na věřící muže a ženy, kteří by byli schopni nést nové světlo a vyvrátit pevně zakořeněné stromy ignorance ze svých srdcí a myslí. Prorok učinil ve velmi krátké době úžasný pokrok v této přeměně společnosti,  avšak bylo nezbytné v ní pokračovat i po jeho smrti.

Tvrdit,že Prorok zaujal pasivní stanovisko k vedení ummy po jeho odchodu, znamená přisoudit Proroku nedostatek prozíravosti . Myslet si něco takového je velký hřích, mimoto logika, rozum a spousta důkazu samy vyvracejí toto tvrzení. Prorok si byl velmi dobře vědom zralosti víry muslimů, kteří právě vystoupili z temnoty předislámské nevědomosti a kteří ještě zdaleka nebyli ve stavu, aby si mohli poradit sami a překlenout  prázdnotu bez vedení. Existovala také spousta pokrytců v převleku muslimů a Prorok si toho byl velmi dobře vědom.

Věděl o nebezpečí, které islámu hrozilo po jeho odchodu, tudíž taková tvrzení o pasivitě ze strany Proroka vůči budoucnosti náboženství jsou nepřijatelná. Ve skutečnosti jak sunnitšti tak i šíjitští vypravěči zaznamenali tradici ve svých autentických sbírkách o tom, jak se  Umar se skupinou mužů shromáždili v domě Proroka před jeho smrtí.

Prorok řekl :

,,Přineste mi pergamen a pero, abych pro vás  mohl napsat něco , abyste nikdy nesešli z pravé cesty.’’

Tento čin ve skutečnosti znázorňuje velice jasně, že byl hluboce znepokojen nebezpečím, kterému měli muslimové čelit v budoucnu. Ukazuje to také, že rozpoznal potřebu plánovat dopředu, aby tak mohl uchránit ummu od odchýlení a zabezpečit ji před nedostatkem pozornosti a před rozpadem. Proto je tedy naprosto nemožné dokázat jakákoli tvrzení, že Prorok zůstal netečný a pasívní.

Druhé pojetí

Druhá možnost říká, že Prorok přijal pozitivní metodu týkající se budoucnosti ummy islámu a podporoval stanovení Šůra  neboli rady, která by byla oprávněna vybrat vůdce muslimů.

Pokud by Prorok přijal takové pozitivní stanovisko vůči Šůra, pak by však automaticky shledal jako absolutně nezbytné proškolit či naučit ummu a věřící principy Šůry s veškerými detaily a pravidly, zároveň také připravit společnost duševně i duchovně, aby přijali tento systém. My však můžeme snadno zjistit, že Svatý Prorok nikdy neusiloval o vzdělávaní ummy pro tento plán do budoucna. Nenalezáme žádná vyprávění, ve kterých by Prorok poskytoval detaily pravidel, právního hlediska či teoretického pojeti Šůry. Proto můžeme učinit závěr, že Svatý Prorok nikdy nepožadoval Šůru po své smrti.

Šůra, která byla vytvořena a zorganizována po smrti Proroka , nemohla prežít ani na krátký čas. První chalífa ji zanedbal a stanovil druhého chalífu sám, zatímco druhý chalífa utvořil šestičlennou skupinu , která měla právo vybrat si vůdce mezi sebou. První chalífa litoval fakt, že byl zvolen příliš rychle, zatímco druhý chalifa litoval zvolení prvního chalífy, které prý bylo chybou a při mnoha příležitostech sám doznal svou neschopnost v řízení záležitostí ummy.

Třetí pojetí

Třetí možnost je zároveň jediná, která se shoduje s fakty historie a je logická ve světle okolností týkajících se islámu, muslimů i Proroka. Svatý Prorok zaujímal pozitivní postoj vůči budoucnosti islámu po své smrti a podle příkazů Alláha vybral Imáma Alího, jehož účast na formování islámu byla obrovská. Prorok Muhammad specificky  připravil Imáma, aby mohl příkladně znázorňovat duchovní autoritu a politické vedení na základě zkušeností a mohl se ujmout řízení ummy a její ideologické struktury po Prorokově smrti.

Imám Alí (as) sám popsal svůj jedinečný vztah ke Svatému Proroku (saw) takto: 

,, Vy znáte mé pouto k Poslu Božímu, mé blízké příbuzenství a můj důvěrný vztah k němu. Pokládal si mne na klín, když jsem byl malé dítě přitiskl mne na svou hruď, objímal mne ve svém lůžku tak, že se jeho tělo dotýkalo mého a já jsem mohl cítit jeho vůni. Předžvýkával pro mne sousta a dával mi je jíst. Nikdy mne  neshledal lhářem nebo namyšleným v mých skutcích. Následoval jsem jej, tak jako mládě velblouda následuje svou matku a on mi každý den ukázal část svých morálních činů a nařídil mi, abych se tak choval také. Každý rok mne brával s sebou do jeskyne Hirá a jen já jsem jej mohl vidět, protože tehdy byl jen Prorok, Chadídža a já jako třetí muslim a nikdo jiný s námi v dome nežil. A tak jsem vídal světlo zjevení a cítil vůni proroctví.’’

Existuje obrovská řada příkladů ze života Imáma Alího po smrti Proroka, která dokazuje Prorokův soukromý duchovní a ideologický výcvik Alího a zobrazuje uspěch a výsledky této výuky. Imám Alí byl osobnost, jehož radu a znalosti vyhledávali vůdci osoby oné doby, když si nevěděli rady s obtížným problémem, který sami nedokázali vyřešit. Nemůžeme však nalézt jediný případ v historii prvních čtyř chalífů, kdy by se Imám Alí obrátil s žádostí o radu či názor, jak vyřešit problém podle islámu, na někoho jiného. Právě naopak, je dochována celá řada příkladů a situací, kdy vůdci islámského chalifátu pokládali za nezbytné kozultovat Imáma navzdory výhrad, které vůči němu chovali.

Výše uvedené argumenty spolu s událostí v Ghadir  Khum potvrzují fakt, že nástupce Proroka Muhammada (saw) nebyl nikdo jiný než Imám Ali (as). Svatý Prorok (saw) jej  sám na základě instrukcí od  Všemohouciho Alláha (SWT) , jmenoval jako Imáma věřících.

Z knihy ,,A Study on the Question of Al-Wilaya’’ , autor Sayyid Muhammad Baqir as- Sadr