Du’á - prosba k Bohu
“ A Když se tě Moji služebníci na Mě zeptají, odpověz, že Já jsem nablízku. Vyslyším modlitbu (du’á) prosícího, když se ke Mně modlí. Nechť mi popřejí sluchu a uvěří ve Mě, aby mohli kráčet cestou pravou.” (2:186)
Du’á je soukromou modlitbou věřícího, který žádá Boha o vyslyšení svých žádostí. Prosebník, vzývaje Boha, používá vlastní slova pramenící z jeho srdce. Ahlul Bajt a.s. (rodina Proroka) nám odkázali mnoho takových proseb, které jsou jedinečné svou krásou jazyka, z nichž vyzařuje jejich láska k Bohu a neposkvrněná čistota jejich víry. Jednou z nejkrásnějších proseb je Prosba Kumajla ibn Zijáda, jinak známá jako ‚Du’a Kumajl‘.
Kumajl ibn Zijád byl společníkem imáma Alího a.s. a poprvé od něj slyšel toto du’á. Podle Allámy Madžlisího se Kumajl zúčastnil shromáždění v mešitě v Basře, jemuž předsedal imám Alí a.s., který se tehdy zmínil o noci 15. šábánu (8. měsíc islámského kalendáře). Imám Alí a.s. řekl: „Kdokoli v tuto noc zůstane bdělý v oddanosti k Bohu a recituje Du’á proroka Chizra a.s., jeho modlitba bude bezpochyby vyslyšena.“ Když se shromáždění rozešlo, Kumajl přišel k domu, kde imám Alí a.s. bydlel a požádal jej, aby ho naučil Du’a proroka Chizra. Imám Alí usadil Kumajla a řekl, aby tuto modlitbu zapsal a zapamatoval si. Pak imám Alí a.s. poradil Kumajlovi, aby tuto modlitbu recitoval pokaždé ve čtvrtek večer (páteční noc) nebo jednou v měsíci anebo alespoň jedenkrát v roce, aby, jak dodal : „tě Bůh ochránil od zla nepřátel a piklů podvodníků. Ó Kumajle, považuji tě jako svého společníka nadaného porozuměním, tudíž ti daruji toto du’á do opatrování.“
Překlad Du'a Kumajl
Du’á Kumajl
Bismilláhi Rahmáni Rahím
Nech’t Bůh požehná Muhammadovi a jeho rodině.
Bože, prosím Tě při Tvém milosrdenství, jež objímá vše,
a při Tvé síle, kterou vše podmaňuješ, které se vše podřizuje
a před kterou je vše nicotné,
i při Tvé moci, jíž vše přemůžeš,
i při Tvé slávě, před níž nic neobstojí,
i při Tvé velikosti, která vše naplňuje,
i při Tvé vládě, která je nade vše,
i při Tvé tváři přetrvávající, i když vše zanikne,
i při Tvých Jménech, jež vyplňují pilíře všehomíra,
i při Tvém vědění, jež zahrnuje vše,
i při Světle Tvé tváře, které vše osvěcuje.
Ó Světlo,ó Přesvatý, ó První z Prvních a Poslední z posledních.
Bože, odpusť mi hříchy, které mě srážejí ke zlobě.
Bože, odpusť mi hříchy, které odvracejí Tvou odměnu.
Bože, odpusť mi hříchy, které brání modlitbám.
Bože, odpusť mi hříchy, které brání vytrvalosti.
Bože, odpusť mi každý hřích, který jsem spáchal a každou chybu, jíž jsem se dopustil.
Bože, chci se k Tobě přiblížit tím, že Tě budu vzývat a prosit o milost pro svou duši.
Prosím Tě o to dobrodiní, že mne k sobě přiblížíš a vnukneš mi, jak Ti děkovat a jak Tě vzývat.
Bože, prosím Tě poníženě, oddaně, pokorně, abys mi odpustil a slitoval se nade mnou a učinil mne šťastným a spokojeným s mým údělem a poddaným všemu, co mne potká.
Bože, prosím Tě jako ten, kdo je v těžkých bědách, kdo před tebou klesl v potřebě nejnaléhavější a dychtí po tom, co máš.
Bože, kéž je mocná Tvá vláda a vznešený Tvůj příbytek, kéž jsou Tvé léčky skryté a Tvé rozkazy zjevné, kéž Tvá moc zvítězí a Tvá síla trvá, vždyť před Tvým panováním není úniku.
Bože, není nikoho, kdo by mi odpustil mé hříchy a skryl mé špatnosti, ani kdo by změnil mé špatné činy v dobré, než Tebe.
Není boha kromě Tebe, Tobě budiž sláva.
Díky Tobě za to, že když se proviním proti sebě samému a opojím se vlastní nevědomostí a pak Tě znovu vzývám, slituješ se nade mnou.
Bože můj, Pane můj, kolik ze špatností jsi již zakryl,
Kolik ze svízelů a těžkostí jsi již odstranil,
Kolika pochybením jsi již předešel,
Kolik zavrženíhodností jsi již potlačil
A kolik krásných pochval jsi mi dal, byť si je nezasloužím.
Bože, veliká je má tíseň, mé bědy jsou nesnesitelné a mé činy nestačí. Mé okovy mne drží, mé nedosažitelné touhy mi brání v tom, co je pro mne dobré. Svět mne oslepuje svými lákadly a já zrazuji sám sebe.
O Pane můj, prosím Tě při Tvé síle, aby ses neuzavíral před mou modlitbou v tom, co činím a konám a nezahanboval mne tím, co jsi zvěděl o mých skrytých tajemstvích. A abys nespěchal s trestem za mé zlé činy a přestupky, kterých jsem se dopustil ve skrytu, ani za mou neustálou nedbalost a nevědomost a za mou žádostivost a bezstarostnost.
Bože, buď ke mne ve Své síle za všech okolností milosrdný a měj se mnou ve všem soucit.
Bože můj, Pane můj, koho, když ne Tebe, mám prosit, aby shlédl na mé rány a popatřil na mé těžkosti?
Bože můj, Pane můj, seslal jsi mi natrvalo Své příkazy, a já stejně podlehl rozmarům své duše nevnímaje, že jsou přikrášleny mým nepřítelem. Obelstil mne tím, co mi předestřel a osud mu v tom přispěl.
Překročil jsem některé z těch mezí, které jsi mi určil a provinil se proti některým Tvým příkazům.
Tobě patří můj dík za to všechno, a já přijímám vše, co jsi mi přisoudil, k čemu mne zavázaly Tvé příkazy a čím mne zkoušíš.
Přišel jsem k Tobě, Bože můj, když jsem zanedbával svou duši a mnohé jí povoloval. S omluvami, lítostí a žalem prosím o odpuštění, kaji se, přiznávám se, podrobuji se a vyznávám.
Nenaleznu východiska ze svých skutků ani útočistě, kam bych se obrátil se svým bolem, než ve Tvém slově odpuštění a v tom, že mne uvedeš ve Své všeobjímající milosrdenství.
Bože, přijmi mé omluvy, slituj se nad hloubkou mých běd a osvoboď mne od tíže mých okovů.
Ó Pane, slituj se nad slabostí mého těla, zranitelností mé kůže a křehkostí mých kostí.
Ty, který jsi počátkem mého stvoření, mé paměti, mé výchovy, mé bohabojnosti, mým živitelem, dopřej mi Svou velkodušnost a prokaž mi Svou dobrotu jako dříve.
Bože můj, Pane můj, Veliteli můj, Vláce můj, dopustíš, abys mne viděl mučeného ve Svém ohni, když jsem uvěřil ve Tvou jedinečnost? Když se mé srdce před ní sklonilo a poznalo Tě? Když ji můj jazyk vyřkl vzývaje Tě, a když se o ní ze své lásky k Tobě ujistilo mé svědomí? Po svém nejupřímnějším vyznání a modlitbě se podřizuji Tvé svrchovanosti.
Jsi příliš velkomyslný, než abys zahubil toho, koho jsi vychoval, abys zapudil toho, koho jsi nechal se přiblížit, abys vyhnal toho, komu jsi poskytl útočiště, abys vydal pokušení toho, komu jsi dal bezpečí a slitoval se nad ním.
Kéž bych věděl, Pane můj, Bože můj, Veliteli můj, Vládce můj, nevrhneš-li oheň na tváře, jež se sklánějí a padají před Tvou velkolepostí, proti jazykům, jež s upřímností vyslovují vyznání o Tvé jedinečnosti, děkují Ti a chválí Tě. Proti srdcím, jež s přesvědčením vyznávají Tvé Božství. Proti myslím, jež v sobě mají takové vědění o Tobě, že se stávají pokornými. Protí údům spěchajícím, aby se k Tobě pokorně modlily a ukázaly, jak Tě poníženě prosí za odpuštění.
Takto však o Tobě nelze uvažovat, o takových věcech jsme díky Tobě nebyli zpraveni, ó Vznešený.
Ó Pane, Ty víš, jak jsem sláb i v malých zkouškách tohoto světa i trestech za ně, ve strastech postihujících lidi, byť jsou to zkoušky dočasné, nedlouho trvající.
Jak potom budu schopen snášet zkoušky světa onoho a trýzeň, jaká tam na mne dopadne, když jsou to zkoušky věčné a přetrvávající věčnost?
Tam nikomu nebude ulehčeno, neboť to nastane pro Tvůj hněv, Tvou odplatu a Tvé rozhořčení, a proti tomu neobstojí nebesa ani země.
Pane můj, co mám činit já, Tvůj slabý nicotný služebník, opovrženíhodný, bědný, ponížený?
Bože můj, Pane můj, Veliteli můj, Vládce můj, na co si mám před Tebou stěžovat a kvůli čemu mám naříkat a plakat? Kvůli bolestným, těžkým mukám, nebo že jsou zkoušky dlouhé a vleklé?
A jestliže mne odevzdáš k potrestání spolu se svými nepřáteli a spojíš mne s těmi, které podrobuješ zkouškám, a oddělíš mne od těch, kdo Tě milují a jsou Ti blízcí, přijmi mne k Sobě, Bože můj, Pane můj, Veliteli můj, a já budu trpělivě snášet Tvé mučení. Jak bych však mohl trpělivě snášet odloučení od Tebe?
I když trpělivě snesu žár Tvého ohně, jak se obejdu bez pohledu na Tvou nádheru?
Jak bych však mohl klesnout do ohně, když se mé naděje upínají k tomu, že mi odpustíš?
Při Tvé moci, Pane můj a Vládce, přísahám v pravdě, že necháš-li mně promluvit, budu volat ze vší síly spolu s těmi, kdo s nadějí volají po Tvé pomoci.
Naříkám před Tebou jako ti, jež postihla ztráta, a volám: kde jsi byl, ó Pane věřících, Cíli nadějí rozjímajících, Spáso těch, kdo hledají záchranu, Miláčku srdcí věrných, Bože všehomíra!
Což to nevidíš? Sláva Tobě, Bože můj, díky Tobě, že slyšíš z ohňů pekelných hlas oddaného sluhy žalářovaného tam za neposlušnost k Tobě. Toho, jenž okusil jejich muk za své hříchy, uvězněného v jejich poschodích za své zločiny a hříchy, a v naději na Tvou milosdrnost k Tobě pozvedá svůj hlas a volá Tě, jako volávají ti, kdo vyznávají Tvou jedinečnost. Modlí se k Tobě, ke Tvé svrchovanosti.
Pane můj, jak může setrvat v mukách, když doufá ve Tvou dobrotu, kterou okusil dříve?
Jak ho může zraňovat oheň, když doufá ve Tvou milost a slitování?
Jak ho mohou sežehnout plameny, když slyšíš jeho hlas a vidíš, jak mu je?
Jak ho může pohltit jejich hukot, když znáš jeho slabost?
Jak se může svíjet v jejich poschodích, když znáš jeho upřímnost?
Jak ho jimi může prohánět čeleď pekelná, když Tě volá jako Pána svého?
Jak může doufat, že ho ve Své slávě omilostníš, když bys ho v nich nechal?
Nic takového si o Tobě myslet nemohu, nic takového o Tvé vznešenosti není známo. Nic takového není podobno tomu, jak jsi se ve Své vyjímečné dobrotě choval k těm, kdo vyznávali Tvou jedinečnost.
Jsem pevně přesvědčen, že kdybys neodsoudil k mukám ty, kdo v Tebe nevěří, a zrušil věčný příbytek v ohni těm, kdo se Ti protiví, učinil bys veškeré ohně pekelné chladnými a neškodnými a nikdo by v nich nepřebýval, pro věčnost ani nakrátko.
Nechť jsou však Tvá jména blahoslavena, vždyť jsi přísahal, že je naplníš nevěřícími, džiny i lidmi dohromady. A Tví odpůrci budou v nich navěčnost.
Budiž Tvá velikost pochválena, Ty jsi již na počátku řekl a neustále jsi byl velkorysý ve své dobrotivosti: nejsou si rovni věřící a nevěřící.
Bože můj, Pane můj, prosím Tě při síle, kterou vládneš, a příkazech, které uděluješ a podle nichž soudíš a ovládáš toho, komu jsi je uložil, abys mi této noci a v tuto hodinu odpustil každý přestupek, kterým jsem se provinil, každý hřích, který jsem spáchal a každou špatnost, kterou jsem tajil a každé pochybení, kteréjsem učinil a které jsem skrýval či odhaloval, schovával, či odkrýval. I každý prohřešek, který jsi poručil zaznamenat Svým vznešeným písařům pověřeným, aby schraňovali vše, co dělám, a učinil jsi je svědky nad mými údy.
Ty Sám na mne dohlížíš zpoza nich a jsi svědkem toho, co pro ně zůstalo skryto, co jsi ve Svém milosrdenství zatajil a ve Své velkodušnosti zahalil.
Prosím Tě, abys můj úděl naplnil dobrem, jež sesíláš, milostí, kterou dáváš, láskou, kterou šíříš, denním chlebem, který rozdáváš, hříchy, které odpouštíš i pochybeními, které zakrýváš, ó Pane můj, Bože můj, Veliteli můj, Králi můj, Vládce mé svobody. Ty, který držíš v ruce mou sudbu, Ty, který znáš mé strasti a mou bídu, Ty, který víš nejlépe o mých útrapách a strádáních!
Pane, můj, Pane můj, Pane můj, prosím Tě při Tvé pravdě, při Tvé svatosti, při nejúžasnějších ze Tvých vlastností.
Prosím Tě, učiň, abych Tě vzýval celý čas, dnem i nocí, nepřetržitě Ti sloužil, činil, co je Ti příjemné. Aby byly veškeré mé skutky i přání jedinou modlitbou a vše, co dělám, věčnou službou.
Pane můj, Ty, který jsi oporou, Ty, kterému si stěžuji, jak mi je! Pane můj, Pane můj, Pane můj, posil mé údy, abych Ti sloužil, učiň mou hruď mocnější, dej mi opravdovost v bázni před Tebou a vytrvalost ve službě Tobě, abych se Ti oddal jako ti, kdo byli dříve, mezi prvními pospíchal za Tebou, s ostatními po Tobě toužil, s upřímnými se Ti přiblížil, se zbožnými byl bohabojný a s věřícími spočinul Tobě nablízku.
Ó Bože, kdo by pro mne chtěl něco zlého, přisuď to jemu, a kdo by mne chtěl přelstít, toho přelsti.
Učiň mým osudem být ze tvých nejlepších služebníků a u tebe z nich nejbližším, jenž si nejvíce zaslouží odměnu ze Tvé ruky a nezíská to než díky Tobě.
Buď ke mne velkomyslný, měj se mnou ve Své slávě soucit, pamatuj na mne ve Svém milosrdenství. Učiň, ať Tě můj jazyk bez ustání vzývá a mé srdce je napněno láskou k Tobě.
Buď ke mně vlídný, zmírni mé viny a odpusť má pochybení. Vždyť jsi poručil svým služebníkum, aby Ti sloužili, rozkázal jsi, aby se k Tobě modlili a zaručil jim za to odměnu.
K tobě, Pane, obracím svou tvář. K Tobě, Pane, vztahuji svou ruku.
Při Tvé síle, dej mi odpověď na mou modlitbu, zprav mne o mé sudbě. Nezklam, prosím, mé naděje, ochraň mne před zlem mých nepřátel, džinů i lidí.
Ty, který mne můžeš okamžitě učinit šťastným, odpusť tomu, jenž nemá nic než tuto modlitbu. Vždyť můžeš učinit, cokoliv si přeješ.
Ty, jehož jména jsou lékem, poslušnost k němuž je bohatstvím, smiluj se nad tím, jehož jediným majetkem je doufání v Tebe a zbraní nářek.
Ty, jenž jsi pln dobrodiní, zapuzuješ zlobu! Světlo opuštěných, Ty jenž znáš vše bez učení! Požehnej Muhammadovi a Muhammadově rodu a učiň se mnou, co činíš se svým lidem. Kéž Bůh žehná Svému Poslu a blahoslaveným Imámům z jeho rodu a dá jim věčný mír.