IMÁM HASAN (mír budiž s ním)
Když Vůdce věřících Imám Alí (mír budiž s ním) zemřel, jeho syn Hasan (as) oslovil lid a připomenul jim své právo (chalifát). Ti, jenž následovali jeho otce, mu přísahali věrnost a slíbili bojovat proti těm, se kterými Imám Alí (as) bojoval a být v míru s těmi, se kterými uzavřel mír .
Al-Hasan bin Ali (as) promluvil ke shromáždění muslimů před úsvitem, v noci, kdy Imám Alí (as) zemřel.
Chválil a velebil Alláha a Jeho Posla , kéž mu Alláh žehná i jeho rodu. Pak řekl:
,, Tuto noc zemřel člověk, který byl první mezi muslimy v dobrých skutcích. Žádný z pozdějších nedosáhl jeho úrovně v dobrých činech. Bojoval po boku Proroka, kéž Alláh žehná jemu i jeho rodině, a chránil jej svým vlastním životem. Posel Boží, kéž mu Alláh žehná i jeho rodině, jej posílal kupředu s jeho vlajkou, zatímco mu Gabriel pomáhal po jeho pravici a Michael po jeho levici. Nevrátil se dříve, dokud Alláh nepřinesl vítězství do jeho rukou. On (mír budiž s ním) zemřel této noci, ve které byl Ježíš, syn Marie, přenesen do nebe a ve které Jozue (Joshua), syn Noema, testamentární správce (wasi) Mojžíše, mír budiž s nimi, zemřel. Nezanechal po sobě zlato ani stříbro, kromě 700 dinárů z jeho příjmu (ata), za které zamýšlel koupit služebného pro svou rodinu..."
Pak jej přemohly slzy a rozplakal se a lidé plakali s ním.
Pak pokračoval:
,,Já jsem (pra) syn toho, jenž přinesl dobré poselství. Já jsem (pra) syn varovatele. Já jsem (pra) syn člověka, který s Božím dovolením vyzval (lid) k Bohu. Já jsem (pra) syn světla, které zářilo (do světa). Já jsem z Domu, ze kterého Bůh poslal pryč opovržení a který Bůh dokonale očistil. Já jsem z Domu, pro který Alláh ve Své knize požaduje lásku, když Nejvyšší Bůh řekl: Rci: Nežádám od Vás žádnou odměnu kromě lásky k (mým) bližním. Kdokoli uskuteční něco dobrého, tomu se dobro rozmnoží. (33:33) . To dobré je láska k nám, k Domu. "
Pak se posadil.
AbdAllah b. al-Abbás,nechtˇje Alláh k němu milosrdný, se před něj postavil a řekl:
,,Lidé, toto je syn vašeho Proroka , testamentární správce (wasi) vašeho Imáma. Tak mu přísahejte věrnost."
A lidé odpověděli:
,,Nikoho nemilujeme více a nikdo nemá větší právo na chalifát."
Pospíchali kupředu, aby mu odpřísáhli věrnost jako následníkovi. Byl pátek, 11.Ramadánu, 40 let po Přesídlení (hidžra), 660 n.l. Imám Hasan (as) pak určil výběrčí daní, podal instrukce guvernérům provincií a poslal Abdallu bin Abbáse do Basry. Převzal tak vedení nad všemi záležitostmi.
Když se Muávija bin Abi Sufyán dozvěděl o smrti Vůdce věřících (Amirul muminin) , mír budiž s ním, a o přísaze věrnosti jeho synu Hasanovi (as), poslal tajné zvědy do Kůfy a Basry. Měli podávat informace a také vytvářet chaos mezi lidmi, klást úklady a podrývat Hasanovu autoritu. Imám však zvědy nechal zatknout a popravit.
Pak Imám Hasan (as) napsal Muávijovi dopis:
,,Poslal jsi muže,aby využívali podvodné triky a prováděli atentáty, a poslal jsi zvědy, jako kdyby ses snad chtěl setkat (na bitevním poli). Toto se také brzy stane, tak vyčkávej, pokud si Alláh bude přát. Dozvěděl jsem se, že ses stal povýšený a to způsobem, jakým by se žádný moudrý muž povýšeným nestal. ..Muávijjo, jsem překvapen, že kandiduješ na místo, které si nezasloužíš a kterého nejsi ani hoden. Nemáš žádné přednosti v náboženství, ani jsi po sobě nezanechal žádný dobrý efekt,stopu nebo dojem jako monument nebo památku. Muslimové již přísahali věrnost mně....."
Mezi Imámem a Muávijou došlo k četné výměně dopisů a ke sporu ohledně Hasanova práva na chalifát a ohledně nezákonného získání moci těch, jenž vládli před jeho otcem Imámem Alím (as) a o spoustě dalších záležitostech.
Muávija se nakonec vypravil s vojskem k Iráku. Když dorazil k mostu Manbidž, Imám Hasan (as) nařídil vůdcům Ammánu, aby se vydali na cestu a svolali lid k bitvě.
Na jeho příkazy odpověděli velmi pomalu, ale nakonec se však vydali na cestu. Imám Hasan měl armádu , která se skládala z jeho šijitů (stoupenců) a šijitů jeho otce Alího,dále pak z Kharidžitů, kteří toužili válčit proti Muávijovi jakýmkoli možným způsobem a také z mužů, kteří toužili po rozkolu a válečné kořisti. Někteří byli pochybovači,jiní obránci kmenů, kteří pouze následovali své kmenové vůdce bez ohledu na náboženství.
Imám Hasan (as) se zastavil blízko před mostem na místě Sabat a zde přenocoval.Ráno se pak rozhodl vyzkoušet své vojáky a vytvořit jasno v jejich poslušnosti vůči němu, aby tak mohl rozlišit své přátele od nepřátel a mít jasnou mysl pro setkání se Syřany a s Muávijou. Nařídil svolat k modlitbě a oslovil je:
,,Chvála patří Alláhu, kdykoli Jej člověk chválí. Vyznávám, že není boha kromě Alláha, kdykoli Jej člověk dosvědčuje. Dosvědčuji,že Muhammad je Jeho služebník a Posel, kterého poslal s pravdou a koho pověřil zjevením, kéž mu Alláh žehná i jeho rodině. Při Bohu, já doufám, že Boží chvála a laskavost zůstane navždy se mnou. Já jsem nejúpřímnější z Božích stvoření v podávání rady. Nestal jsem se tím, kdo chová zlo vůči žádnému muslimovi, ani tím, kdo mu přeje zlo nebo neštěstí. Věru, to co nemáte rádi na jednotě, je pro vás lepší než to, jenž milujete na rozdělění. Já vidím, co je pro vás lepší, než vy sami. Proto nevzdorujte mým příkazům a neodmítejte mé úsudky. Kéž Alláh odpustí mně i vám a kéž vede mně i vás k tomu, v čem je láska a spokojenost. "
Tato zpráva zůstala nepochopena některými lidmi, kteří si mysleli, že Imám má v plánu předat vládu Muávijovi. Nastala vzpoura a skupina z nich napadla Imáma (as), když byl ve svém stanu. Jeho šijité (stoupenci) se jej snažili ochránit. Později, při cestě k Sýrii, muž z kmene Banu Asad napadl Imáma s nožem a rozřezal mu stehno. Kháridžité obvinili Imáma , že se stal nevěřící jako jeho otec, když si podal ruce s Muávijou.
Těžké zranění donutilo Imáma zastavit v Madain, v domě Sáda bin Masud al-Saqafi, který byl guvernérem již za doby Imáma Alího (as) a Imám Hasan jej v této pozici ponechal. Imám Hasan vyslal Ubaidulu bin Abbáse se 12000 muži, aby zastavili Muáviju, který postupoval k Iráku.
Muávija na jedné straně nechal šířit fámy o mírovém paktu a na druhé straně dokázal podplatit a zastrašovat mnohé ze stoupenců Imáma Hasana, aby jej opustili, včetně Ubaiduly, který dostal milion dirhámů za zradu Imáma.
Imám si uvědomoval, že nemůže důvěřovat úmyslům většiny svých mužů a že jediní lidé, na které se může spolehnout jsou jeho šíjité, kterých bylo jen málo, aby mohli stát proti syřanským vojákům. Dokonce většina jeho guvernérů psala potají dopisy Muávijovi, že jsou na jeho straně a k jeho službám, aby přijel co nejrychleji do Iráku a slibovali,že zatknou Imáma Hasana a předají jej Muávijovi. Muávija poslal všechny dopisy Hasanovi zabalené v dopisu,ve kterém psal: ,,Tito lidé nezůstali věrni tvému otci a nezůstanou ani na tvé straně. Jsem připraven podepsat mírovou dohodu a přehlédnout válku.."
Jednu charakteristickou vlastnost je třeba vědět při studii biografií 14 bezhříšných (masumín), a to, že nikdy nevedli válku proti nikomu kvůli nabytí moci. Tudíž uzavření míru bylo pro Imáma Hasana charakteristické tak, jako když stejným způsobem uzavřel mír Prorok (saw) v Hudajbiji. Někteří Prorokovi společníci pochybovali o jeho moudrosti a uzavření mírové dohody, na což Prorok Muhammad(saw) odpověděl, že on je poslem Božím a jeho instrukce vždy pochází od Alláha.
Když lidé Medíny projevili nesouhlas nad postojem Imáma Hasana (as) a pochybovali nad jeho moudrostí, tak jim odpověděl, že jeho skutky jsou podobné skutkům Proroka Chidra (as), který tak tehdy při třech příležitostech konal na záchranu životů a majetku sirotků a mnoha věřících. Dokonce Prorok Mojžíš (as) nebyl schopen obsáhnout moudrost za těmito skutky, dokud mu nebyly vysvětleny.
Konflikt s Muávijou tak vyžadoval dohodu, raději než krveprolití. Vítězství Imáma leželo v této smlouvě a v záchraně mála zbylých věřících muslimů, jejichž předčasná smrt v bitvě by v onom čase znamenala uhašení světla pravého islámu.
Imám Hasan (as) přijal mírovou dohodu za určitých podmínek:
-Muávija se nebude nazývat Amir ul Muminin (vůdce věřících) při svých chutbách (kázáních)
-Od této doby a nadále Imám Alí nebude proklínán nebo urážen hanlivým jazykem a ani jeho šíjité
-Životy, majetek a neposkvrněnost žen šijitů budou chráněny a v bezpečí
-Všechna práva šijitů jim budou udělěna a nebudou terčem brutality
-Muávija musí jednat na základě Quránu a sunny Proroka Muhammada (saw)
-Muávija nestanoví nikoho jako svého nástupce
Mírová dohoda ovšem neznamenala, že se Imám Hasan usmířil a spolčil s Muávijou a souhlasil s jeho krutými aktivitami. Měla pouze uzavřít pakt neválčení po jistou dobu, protože kdyby Muávija zvítězil , tak by zničil definitivně všechny naděje islámu a jeho základy a zabil všechny opravdové muslimy. Vedle toho, Římská říše hledala šanci, aby mohla zaútočit na islámskou zemi a vzájemné rozdíly mezi muslimy byly k tomu vhodnou příležitostí.
A tak Imám Hasan (as) pln bolesti promluvil ke svým nevěrným a falešným přátelům:
,, Já vím,že jste praktikovali lstivost a podrazy, skupina, která nemá ani stud ani náboženství se již předala sama Muávijovi, běda vám, při Bohu Muávija nesplní své závazky. Chtěl jsem pro vás zajistit náboženství pravdy, ale nepomohli jste mi. Začali jste se ubírat na stezku opozice a konfliktu a spáchali jste vůči mně nepoctivost, která mě donutila podepsat dohodu. Při Bohu, kdybych měl přátele a pomocníky, nikdy bych nepřenechal práci Muávijovi, protože já považuji chalifát pro Bani Umaya za zakázaný. Vy sami brzo pocítíte hořkost Muávijovy správy, dnem i nocí."
Když byl Imám Hasan (as) donucen přijat mírovou dohodu s Muávijou, napsal mu dopis: