Wilayat
Koncept Wilayat neboli vedení ummy (muslimské společnosti) po Svatém Proroku (mír budiž s ním i s jeho rodinou), ať se již týká duchovních či světských záležitostí, je základním bodem rozdělení mezi šíjity a sunnity. Obě strany se shodují na nutnosti a potřebě walího (vůdce), ale liší se ve způsobu jeho výběru nebo zvolení.
Zanechal Prorok muslimy bez stanovení svého nástupce? Mají muslimové právo volit sami své vlastní vůdce jako nástupce po Proroku? Náleží právo volby walího muslimů pouze Alláhu? Tato otázka představuje zásadní rozpor mezi dvěmi hlavními sektami islámu.
Mučedník Ayatollah Sayyid Baqir al-Sadr prodiskutoval tři možnosti ve své eseji nazvané ,, Studie konceptu Wilaya.’’ První možnost je, že Prorok zanechal ummu bez nástupce ,druhá možnost je, že chtěl, aby si muslimové zvolili svého vůdce prostřednictvím Saqifa neboli porady sami. Poslední možností je, že Prorok stanovil Imáma Alího jako svého nástupce- imáma ummy.
První pojetí
Prorok byl vůdcem náboženství revolučního charakteru, které způsobilo radikální transformace zvyklostí, uspořádání a systému společnosti. Stezka takové přeměny byla dlouhá a víra, kterou Prorok praktikoval, byla neposkvrněná a čistá. Musel jednat s lidmi, kteří patřili do doby předislámské nevědomosti a ignorance a povznést je do nové společnosti, neboli obrátit je na věřící muže a ženy, kteří by byli schopni nést nové světlo a vyvrátit pevně zakořeněné stromy ignorance ze svých srdcí a myslí. Prorok učinil ve velmi krátké době úžasný pokrok v této přeměně společnosti, avšak bylo nezbytné v ní pokračovat i po jeho smrti.
Tvrdit,že Prorok zaujal pasivní stanovisko k vedení ummy po jeho odchodu, znamená přisoudit Proroku nedostatek prozíravosti . Myslet si něco takového je velký hřích, mimoto logika, rozum a spousta důkazu samy vyvracejí toto tvrzení. Prorok si byl velmi dobře vědom zralosti víry muslimů, kteří právě vystoupili z temnoty předislámské nevědomosti a kteří ještě zdaleka nebyli ve stavu, aby si mohli poradit sami a překlenout prázdnotu bez vedení. Existovala také spousta pokrytců v převleku muslimů a Prorok si toho byl velmi dobře vědom.
Věděl o nebezpečí, které islámu hrozilo po jeho odchodu, tudíž taková tvrzení o pasivitě ze strany Proroka vůči budoucnosti náboženství jsou nepřijatelná. Ve skutečnosti jak sunnitšti tak i šíjitští vypravěči zaznamenali tradici ve svých autentických sbírkách o tom, jak se Umar se skupinou mužů shromáždili v domě Proroka před jeho smrtí.
Prorok řekl :