Sedmý Imám Můsa bin Džáfar (mír budiž s ním) 

Tituly : Al Kázim, Faqih, Alim, Abdu Sálih, Babul Haváidž
(tituly byly užívány místo pravého imámova jména, protože jen zmínka jeho jména vedla k zatýkání, týrání i smrti.)
Narození : 7.den měsíce Safar v r.128 hidžry v Abwa (místo mezi Mekkou a Madínou)
Maminka : Hamída al Berberíja
Otec :    Imám Džáfar Sádik (mír s ním)
Zemřel :  25.dne měsíce Radžab 183 let po Hidžře v Bagdádu
Pohřben : Kazmain, Irák






Jeho rodiče a dětství:

Maminka : Umm Hamída byla otrokyní,která byla přivedena do Medíny a vykoupena na svobodu pátým imámem(mír s ním) pro svého syna za 17 dirhamů. První věc, kterou jí řekl bylo:

,,Ty jsi Hamída (velebená) v tomto světě a Mahmůda (chválihodná) v životě příštím.''
Když se ženy Medíny přicházely ptát šestého imáma na otázky ohledně náboženství, posílal je za Um Hamídou a říkával : ,,Její odpověďi jsou jako ty podané mnou.´´
Imám Můsa (sa) se narodil v Abvě, když se jeho rodiče vraceli z Mekky. Jakmile se narodil, provedl prostraci a recitoval kalimu a dosvědčil pozici imámů jeho předků včetně svého.


Dětství:

Lidé byly svědky zázraků imáma Můsy (sa) již od dětství.Když například Jakub al Saradž navštívil šestého imáma a ten mu řekl, aby pozdravil jeho teprve týden starého syna Můsu,

který byl ještě v kolébce, tak mu malý imám na pozdrav odpověděl a poradil mu, aby změnil jméno jeho dcery, které Alláh nemá rád.

Imám Džáfar Sádik (sa) opakovaně zdůrazňoval a informoval lid o jeho pozici imáma, protože si byl vědom lidí, kteří se po jeho smrti  rozdělí.



Imám Můsa al Kázim (sa) strávil dvacet let svého života pod laskavou ochranou svého zbožného otce. Jeho zděděná genialita a talentem nadané přednosti kombinované s osvíceným vedením a vzděláním od imáma Džafara Sádika se prokázaly v jeho budoucí osobnosti.Šíitský proslulý učenec Allama Madžlisi zaznamenal, že jednou Abu Hanífa (sunnitský učenec) hledal imáma Džáfara Sádika, aby mu položil otázku. Imám spal a tak se rozhodl čekat, dokud se neprobudí. Mezitím vyšel z domu imám Můsa al-Kázim, kterému bylo teprve 5 let.Abu Hanífa mu salutoval a zeptal se jej : , Ó synu proroka, jaký je tvůj názor ohledně skutků člověka? Koná skutky sám nebo je přinucen Alláhem? Pětiletý imám bez váhání odpověděl :
,Ó Abu Hanífo, skutky člověka můžou být omezeny na tři možnosti. První je, že je Bůh koná sám, zatímco člověk je bezmocný. Druhá je, že Bůh i člověk jsou za ně stejně zodpovědní. A třetí je, že je člověk koná sám. Pokud je první hypotéza správná, tak viditelně demonstruje nespravedlivost Boha, který trestá Svá stvoření za hříchy, které nespáchaly.Pokud příjmeme druhou variantu, i tehdy bude Bůh nespravedlivý, když potrestá člověka za hříchy, ve kterých byl sám společníkem. Nepřijatelnost obou možností je vzhledem k Bohu očividná. Tudíž jsme přirozeně ponecháni třetí alternativě a to, že lidé jsou absolutně zodpovědní za své skutky.´

 

Imám Džafar (sa) zemřel 25.Šawálu roku 148 hidžry a ve stejný den se imám Můsa Kázim (sa) stal jeho nástupcem - sedmým imámem. Období jeho funkce imáma trvalo 35 let. V první dekádě mohl v poklidu vykonávat povinnosti svého úřadu a pokračoval v propagaci učení Svatého Proroka (mír a Boží požehnání s ním i s jeho rodinou).Později se však stal obětí vládnoucích králů a větší část svého života strávil ve vězení.



Politické podmínky

Imám Můsa al Kázim (sa) žil v nejkritičtějších časech za režimu despotických abásovských vládců, kteří se vyznačovali tyranií a krutovládou. Byl svědkem vlády Mansůra Dawanaqiho, Mahdího A Haruna Rášida. Mansůr a Hárun Rášid byli despotičtí vládci, kteří nechali vyvraždit spoustu nevinných potomků Svatého Proroka (mír budiž s ním a s jeho rodem).Tisíce těchto nevinných mučedníků bylo pohřbeno zaživa ve zdech a nebo uvězněno v hrozivých a tmavých žalářích. Tito zvrácení chalífové neznali žádnou lítost nebo spravedlnost a zabíjeli a vraždili pro potěšení z lidského utrpení.Imám Můsa (mír s ním) byl ušetřen tyranie Mansůra, který byl zaměstnán svým projektem- výstavbou nového města Bagdádu a tak neměl čas imáma pronásledovat. 157let po hidžře byla výstavba Bagdádu ukončena a rok poté jeho zakladatel zemřel.Po Mansůrovi nastoupil na trůn jeho syn Mahdi.Několik let zůstal k imámovi lhostejný, když však v roce 164 hidžry přijel do Medíny a doslechl se o imámově skvělé reputaci, nemohl se ubránit žárlivosti a jiskra rodové zášti vůči ahlulbayt (mír s nimi) znovu vzplanula. Odvedl imáma do Bagdádu a uvěznil jej. Po roce si uvědomil svou chybu a imáma propustil na svobodu.

Po něm nastoupil na trůn Hádi, který žil jen rok. Roku 170 hidžry nastoupil do čela abásovské říše nejkrutější tyranský král Hárun Rášid.Právě za jeho vlády imám strávil větší část svěho života v těžkém žaláři, až byl nakonec otráven jedem. Hárun nechal imáma zatknout v prorokově mešitě, když se modlil. Spoutaný a v okovech byl poslán do Basry, kde zůstal uvězněn pod dohledem Ísy bin Džáfara. Po roce Ísa napsal Hárunovi,že už déle nemůže držet imáma ve vězení, protože v něm našel pouze zbožnost a poctivost.
Hárun tedy přemístil imáma do Bagdádu pod dohledem Fázla bin Rabiho, který se také stal stoupencem imáma. Vězení bylo tak malé, že v něm nebylo dost místa, aby se mohl postavit a jeho každodenní jídlo byl hrnek vody a dva kousky suchého chleba. Imám zůstal trpělivý. Hárun nakonec přesunul imáma pod dozor velmi krutého muže jménem Sindi bin Šahak. Imám zůstal ve vězení po zbývajících devatenáct let svého života.


Těchto devatenáct let vězení poskytlo šíjitům určitou úlevu, vládci se totiž zaměřovali spíše na imáma. Šíjité se rozšířili z Arábie do Iránu a Indie a tím také i islám.


25.Radžabu,roku 183 hidžry nechal Hárun Rášid imáma Můsu (sa) otrávit jedem. Ani jeho tělo nebylo ušetřeno ponížení, bylo vyneseno z vězení a ponecháno na bagdádském mostě.
Lidé byli svoláni, aby se přišli podívat a to byl další trik, aby podnítili rozzlobené šíjity vyjít ven a aby byli rozeznáni.Když se to dozvěděl Hárunův bratr Sulejmán, rozhněval se a zařídil imámovi pohřeb na pohřebišti Kurejšovců u Bagdádu a osmý imám (mír s ním) mu poskytl poslední očistu a zahalil jej.V okolí jeho hrobky vyrostlo město Kazmain (dva Kázimové), protože devátý imám (sa) je zde také pochován a stalo se dalším centrem ziárat - návštěv šíjitů a  lidé jsou zde svědky zázraků.



Morální a etické výjimečné kvality imáma (mír s ním)

Ohledně imámových vznešených kvalit Ibn Hadžar al Haytami zaznamenal: ,, Trpělivost a tolerance imáma Můsy al Kázima (sa) byla taková, že mu byl dán titul al-Kázim (ten, jenž dokáže spolknout svůj hněv). Byl ztělesněním ctnosti a velkorysosti. Zasvětil noci modlitbám k Bohu a dny půstu. Vždy odpustil těm, kteří mu ublížili a jeho laskavý a šlechetný přístup k lidem byl takový, že se stal patronem a pomocníkem chudých Medíny a poskytoval jim v tajnosti peníze, jídlo, oblečení a další nezbytnosti obživy. Za jeho života
zůstalo pro příjemce jeho darů hádankou, kdo byl oním štědrým dobrodincem, a tajemství nebylo odhaleno dříve než po jeho smrti. Jeho vznešený charakter dokonce nasměroval i srdce jeho vězenských dozorců směrem k němu.


Těžké období a okolnosti nedovolily imámovi Můsovi (sa) založit instituci, aby mohl předat islámské učení a vědomosti svým stoupencům tak, jak jeho otec imám Džáfar Sádik (sa) a praotec imám Muhamad al Bákir(sa). Nebylo mu nikdy umožněno oslovit shromáždění a ve své misi kázání a vedení věřících pokračoval v tichosti. Za situace, kdy byli stoupenci ahlulbayt  (Prorokovy rodiny, mír budiž s nimi) vražděni a týráni, imám učil pravé slovo Boží.Skrze svůj charakter a zbožnost ukázal význam tablígu (šíření a předávání pravého poselství islámu) podle tradice a vyprávění jeho otce - šestého imáma : ,,Osvojte si charakter pravého muslima a to rozšíří islám.´´



Děti

Imám Můsa (mír s ním) měl 19 synů a 18 dcer. Nejznámější z jeho synů je jeho následník imám Ali ar Ridá (mír s ním) a nejproslulejší z jeho dcer je Fátima Kubra známá jako Masúma Qom, která je pohřbena v Iránu, ve městě Qom.