Chutby, listy a rčení

Nahdžul Balagha ( Vrchol rétoriky či Cesta k dokonalosti) -je kolekce některých dopisů, projevů, tafsíru a rčení Imáma Alího (as) na téma metafyziky, teologie, uctívání Boha, prvního stvoření, odříkání si (zuhd), bohabojnosti (taqwa), tohoto a příštího života, sociální spravedlnosti, sebezdokonalování, chalifátu, ahlulbayt a.s.  aj. V ší'itské literatuře je považována po Quránu a vyprávěních Proroka Muhammada (saw) za  další mistrovské dílo díky své literární dokonalosti a vícerozměrnosti. Dovolujeme si zde prezentovat překlady některých projevů a rčení, avšak je nutno zdůraznit, že rétorický styl Imáma Alího (as) zůstává nedostižitelný. Kéž nám Alláh odpustí neúmyslná pochybení v překladu.

Nahdžul Balagha, Chutba 192, Kvality bohabojných (mutaqín), a efekt kázání na vnímavé duše

Je doloženo, že společník Vůdce věřících Alího ibn Abu Táliba (as) jménem Homam, který byl velice oddaný bohoslužbě , řekl :

,, Ó vůdče věřících, popiš mi bohabojné takovým způsobem, jako kdybych je mohl vidět na vlastní oči.''
Amírul muminín (as) se vyhýbal odpovědi a řekl :

,, Ó Homame, obávej se Alláha a konej dobré skutky, protože ,, Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají.'' (Korán, 16: 128)
Homam s tímto nebyl spokojen a naléhal na něj, aby mluvil . Načež Imám Alí (as) pochválil Alláha a velebil Jej, prosil o požehnání na Svatého Proroka (sawa) a pak řekl :

,,Tak tedy, Alláh Blahoslavený a Vznešený stvořil stvoření. Stvořil je bez jakékoliv potřeby jejich poslušnosti nebo potřeby  bytí v bezpečí před jejich hříchy, neboť hřích kohokoli, jenž hřeší,  Mu neuškodí a stejně tak poslušnost kohokoli, jenž je poslušen, Mu nepřináší prospěch. Rozdělil mezi ně jejich živobytí  a přidělil jim jejich postavení na světě.

Tudíž, bohabojní jsou v něm lidé skvělých předností. Jejich řeč je k věci, jejich oděv  je umírněný a jejich chůze je pokorná. Nechávají své oči zavřené před tím, co pro ně Alláh učinil nepovolené a nastavují uši těm znalostem, které jsou jim užitečné. V časech utrpení zůstávají takoví, jako v časech pohody. Kdyby jim nebyla předurčena stanovená lhůta (života), jejich duše by nezůstala v jejich tělech ani na okamžik a to kvůli jejich nedočkavosti z odměny a strachu z trestu. Velikost Stvořitele je usídlena v jejich srdcích a tak se jim vše ostatní jeví v  očích jako malé. Tudíž Ráj je pro ně jako kdyby jej viděli a užívali si jeho přízně. Pro ně je Peklo také jako kdyby jej viděli a trpěli v něm trestem.
Jejich srdce jsou zarmoucená, jsou chráněni před zlem, jejich těla jsou hubená, jejich potřeby skromné a jejich duše neposkvrněné. Snášeli (těžkosti) po krátkou chvíli a díky tomu si zajistili pohodlí na dlouhý čas. To je blahodárný obchod, který pro ně Alláh učinil snadným. Svět o ně usiluje, oni však neusilují o něj. Zmocnil se jich, oni se však osvobodili vykoupením.

V průběhu noci stojí na nohou a čtou části z Koránu a recitují jej dobrou měrou, způsobujíc si tím zármutek a hledajíc v tom lék pro jejich choroby. Když se setkají s veršem vyvolávajícím dychtivost (za Rájem), sledují jej nadšeně a jejich duše se k němu nedočkavě nakloní a oni cítí, jako kdyby byl před nimi. A když narazí na verš obsahující strach (z Pekla), tak k němu sklopí uši svého srdce a mají pocit, jakoby zvuk Pekla a jeho výkřiky sahaly k jejich uším. Skloní se v zádech, položí na zem svá čela , dlaně, kolena i špičky nohou a naléhavě prosí Svého Pána Vznešeného o vysvobození. V průběhu dne jsou trpěliví, sečtělí, ctnostní  a bohabojní. Strach (z Alláha) je učinil tenkými jako šíp. Pokud na ně někdo pohlédne, myslí, že jsou nemocní, přestože nemocní nejsou a říká, že zešíleli. Ve skutečnosti je to veliké znepokojení, které je privedlo k šílenství.

Nejsou spokojení se svými skrovnými skutky a nepovažují své větší skutky za velké. Vždy viní sami sebe a obávají se svých činů. Když se o někom z nich hovoří vznešeně, tak řekne : ,Já sám sebe znám lépe než druzí a Můj Pán mě zná lépe než já sám. Ó Alláhu, nenakládej se mnou podle toho, co oni hovoří a učiň mně lepším, než co si o mně myslí a odpusť mi to, o čem oni nevědí. '

Charakteristickým rysem každého z nich je, že můžeš vidět jeho sílu v náboženství, rozhodnost spolu s mírností, víru s jistotou, dychtivost v (hledání) znalostí s trpělivostí, skromnost v bohatství, oddanost v bohoslužbě, spanilost v hladovění, vytrvalost v útrapách, touhu po dovoleném, potěšení z vedení a nenávist k chamtivosti. Koná zbožné skutky, ale má stále strach. Večer je pln nedočkavosti, aby mohl vzdát poděkování (Alláhu). Ráno je jeho touhou vzpomínání (Alláha). Tráví noc v obavách a ráno vstává s radostí-v obavách, aby noc neuplynula  zapomnětlivostí- a radostí nad přízní a milostí, jenž obdržel. Pokud jeho já odmítá snášet věc, kterou nemá rádo, nevyhoví jeho žádosti o to, co  rádo má. Ochlazení jeho očí tkví v tom, jenž trvá navěky, zatímco se straní  od věcí (tohoto světa), které věčně netrvají. Prolévá znalosti s trpělivostí a řeč se skutky.

Můžeš spatřit jeho naděje jako prosté, jeho nedostatky ojedinělé, jeho srdce bojácné, jeho duši spokojenou, jeho jídlo malé a skromné, jeho náboženství neohrožené, jeho touhy mrtvé a jeho zlost potlačenou. Lze od něj očekávat jedině dobro. Zla se od něj nelze obávat. A i když se nachází mezi těmi, jenž zapomenou (Alláha) je počítán mezi ty, jenž (Jej) vzpomínají. Když je však mezi vzpomínajícími, není počítán mezi zapomnětlivé. Odpouští tomu, kdo je k němu nespravedlivý a dává tomu, kdo mu odepřel. Chová se dobře k tomu, kdo se k němu chová zle.

Neslušná řeč je mu vzdálená, jeho projev je mírný, jeho zla jsou neexistující, jeho ctnosti jsou všude přítomné, jeho dobro je vpředu a zlá krev (od něj) odvrátila svou tvář.  Má důstojnost v neštěstích, je trpělivý v nesnázích a vděčný v časech pohody. Nepřekračuje meze kvůli toho, koho nenávidí a nespáchá hřích kvůli toho, koho miluje. Přizná pravdu dříve, než jsou proti němu předvedeny důkazy. Nezpronevěří to, co je svěřeno do jeho péče a nezapomene, co je po něm požadováno pamatovat. Nenazývá ostatní nadávkami, nepůsobí újmu svému sousedu, není šťastný nad neštěstim druhých, nevstoupí do falše a nevystoupí  z pravdy.

Když mlčí, jeho mlčení jej netrápí, když se směje, nezvýší svůj hlas a pokud je mu krivděno, tak vytrvá, dokud jej  Alláh nepomstí.  Jeho vlastní já prožívá mučení kvůli sobě samému, zatímco lidé se z ním cítí v klidu. Způsobuje si útrapy kvůli  příštího života a učiní lidi v bezpečí před sebou samým. Jeho stranění se ostatním je z důvodu askeze  a očišťování, a  jeho blízkost k těm, kterým je nablízku, je z důvodu mírnosti a milosrdenství. Jeho stranění se ostatním není kvůli pýchy či pocitu význačnosti, a jeho blízkost není ze zákeřnosti či podvádění.

Vypráví se, že Homam pozbyl vědomí a pak zemřel.Vůdce věřících (as) potom řekl:
,, Věru, při Alláhu, toho jsem se u něj obával."
Pak dodal :
,,Takový efekt vyvolávají působivé rady na vnímavé duše."

Někdo( *) mu pak řekl : ,Ó vůdče věřících, jaktože to nemá takový efekt na tebe?''

Amírul muminín (as) odpověděl:
,,Běda ti. Pro smrt je předepsaná hodina, která nemůže být překročena a proces, který se nezmění. A teď se podívej, nikdy neopakuj taková slova, která ti Satan vkládá na jazyk.''

* Onen člověk byl Abdillah bin Kawwa, jenž byl v popředí hnutí Cháridžitů a byl zároveň obrovským protivníkem Vůdce věřících (as).

                                                                           *****************************

10 důvodů, proč je znalost lepší než bohatství

Ve jménu Alláha Milosrdného, Slitovného

Alí ibn Abí Tálib a.s. jednou odpověděl skupině deseti vzdělanců, kteří k němu přišli s prosbou: "Žádáme o vaše povolení položit vám otázku."Alí a.s. odpověděl: "Prosím, ptejte se." Muži se zeptali: "Co je lepší, znalost nebo bohatství, a proč? Dejte prosím odpověď každému z nás."

1. "Znalost je odkazem proroků; bohatství je dědictvím faraónů. Proto je znalost lepší než bohatství."

2. "Bohatý člověk má mnoho nepřátel, kdežto vzdělaný člověk má mnoho přátel. Proto je znalost lepší."

3. "Znalost je lepší, protože čím více ji používáte (rozšiřujete), tím se zvětšuje, ale bohatství se používáním ztenčuje."

4. "My musíme ochraňovat své bohatství, ale znalost ochraňuje nás. Proto je znalost lepší."

5. "Znalost je lepší, protože vzdělaný člověk bývá velkorysý, zatímco bohatý člověk bývá lakomý."

6. "Znalost je lepší, protože ji nelze ukrást, zatímco bohatství ano."

7. "Znalost je lepší, protože ji čas neublíží, ale bohatství časem zrezaví a opotřebuje se."

8. "Znalost je lepší, protože je bezmezná, zatímco bohatství je omezené a může se spočítat."

9. "Znalost je lepší, potože osvěcuje mysl, zatímco bohatství ji většinou očerňuje."

10. "Znalost je lepší, protože přiměla lidství v našem Proroku říci Alláhu "Tebe uctíváme, protože jsme Tvými služebníky", zatímco bohatství probudilo ve Faraonu a Nimrodovi zpupnost, která je přiměla tvrdit, že jsou bohy."

                                                                           ******************

Imám Alí (as) řekl :

,,Při Alláhu, i kdyby se vaše srdce úplně roztavila a vaše oči ronily slzy z krve - ať již z víry k Němu či ze strachu z Něj; a i kdyby vám bylo dovoleno žít na tomto světě po celou dobu jeho trvání, ani pak se vaše skutky nebudou moci vyrovnat Jeho obrovské štědrosti nad vámi a tomu, že vás přivedl k víře."

(úryvek z chutby Imáma Alího (as) č.52, Nahdžul Balagha)