Otázka k taqíji

Jestli je taqíja v islámu povolená, proč ji tedy Imám Husajn (as) nepraktikoval sám? Proč všechno obětoval na oltáři pravdy a neuchýlil se raději k taqíji?

Odpověď :

Taqíja je založena na principu volby menšího zla. Říct lež ve strachu o život není takový hřích jako zničit lidský život , který má vysokou hodnotu v islámu. Pokud však zachování bezpečí vlastního života uvede v nebezpečí životy jiných, pak je logicky taqíja zakázána. Dále pak, pokud hrozí, že praktikováním taqíjy můžeme zničit víru jiných věřících, tak v takovém případě není dovolena.

A tady se dostáváme k mučednictví Imáma Husajna (as). Morálně zkažený charakter chalífy Jazída ibn Muawiji je velmi dobře znám a není jej tady třeba rozebírat. Požadoval od Imáma Husajna (as) - pravnuka Proroka Muhammada - symbolu nejvyšších morálních hodnot a náboženských ctností, přísahu věrnosti . Jazíd napsal guvernéru Medíny, aby vyžádal přísahu oddanosti od Imáma Husajna a pokud ji nesloží, pak má guvernér poslat hlavu Husajna chalífovi do Damašku.

Takže Imám Husajn si byl dobře vědom následků odmítnutí Jazídova požadavku. Na druhé straně také věděl, že pokud odpřísáhne věrnost Jazídovi, muslimové si budou myslet, že je Jazíd právoplatný následník Svatého Proroka (saw) a tak se všechny zhýralosti Jazída stanou součástí islámu. Ve zkratce, islám by zůstal úplně znetvořen, kdyby Imám Husajn (as) přijal Jazída jako legálního chalífu Svatého Proroka (saw).

Tady docházíme k závěru, že pokud by někdo takového postavení praktikoval taqíju, ostatní by byli svedeni z pravé cesty islámských zásad a principů . Svým nesouhlasem Imám Husajn (as) obětoval svůj život a své rodiny, ale ochránil ostatní před zkázou sejití z pravé stezky .

z knihy Taqyiah od Syeda Saeeda Akhtar Rizvi