Pozvání od lidí z Kúfy
Když se lidé z Kúfy dozvěděli o odchodu Imáma Husejna (as) a jeho protestech proti režimu Jazída, všichni se připravili pozvat Imáma (as) do Kúfy a zvolit ho jako vůdce chalífátu a Islámu. Vyslali posla s dopisem a formálně pozvali Imáma Husejna (as) k návštěvě Kúfy.
Ale protože Imám (as) věděl o nevěrnosti lidí z Kúfy, o které se sám přesvědčil, když projevovali nedůvěru v jeho otce a bratra, poslal do Kúfy svého bratrance Muslima bin Aqíl. Ten měl za úkol celou situaci ohodnotit blíže a v případě, že to bude považovat za vhodné, pozvat do Kúfy i Imáma Husejna (as). Muslim bin Aqíl se vydal na cestu do Kúfy, jak si přál a nařídil Imám (as), a když tam dorazil, přivítal ho dav místních lidí velkolepě, vřele a velmi hlučně. Tisíce lidí mu přísahalo věrnost a začalo se modlit stojíce za Muslimem.
Muslim bin Aqíl napsal dopis Imámovi (as) a žádal ho, aby se okamžitě přesunul do Kúfy. Imám zůstal v Mekce až do osmého dne měsíce Zil-Hajj a promluvil k lidem, nabádaje je proti Jazídovi. Pak se vydal na cestu do Iráku.
Konec představitele Imáma v Kúfě
Když se Jazíd dozvěděl o přesunu Muslima bin Aqíl a přísaze věrnosti lidí z Kúfy, okamžitě poslal do Kufy Ibn Ziada, který byl ten nejpodlejší z jeho společníků, a to se všemi pravomocemi jednat v jeho zájmu.
Ibn Ziad, který si byl plně vědom pravého charakteru lidí z Kúfy, využil jak jen mohl jejich slabosti, hlouposti a chabosti jejich víry a zbabělosti. Ohrožováním a pronásledováním je rozptýlil a rozehnal od Muslima bin Aqíla. Obrátil věci do té míry, že i ti, kteří napsali dopis s pozváním Imámovi (as), si začali oblékat válečné zbrojení a připravovat se na boj se zástupcem Imáma (as).
Muslim bin Aqíl byl přinucen bojovat zcela sám proti zástupci Ibn Ziadovi. Potom, co ukázal překvapující a ohromnou statečnost, byl zatčen a umučen. Od té noci kdy Imám Husejn (as) odcestoval z Medíny, Imám přinášel zprávu o mučednictví a říkal: "Kdokoliv je připraven položit život na naší cestě a pospíšit si v setkání s Bohem, připojte se k nám."
Když básník Farazdak potkal Husejna (as) na cestě, předal mu zprávu o umučení Muslima bin Aqíla. Imám (as) řekl: "Muslim bin Aqíl přijal požehnání od Boha. Ukončil svoje poslání a tak položil břemeno tohoto poslání na naše ramena. Doufáme, že budeme schopni nést toto břemeno a tíhu až do konce."
Poslání Imáma Husejna (as)
Husejn (as) popsal cíl svého poslání jako znemožnění Jazídova režimu a záměr prosadit takovou vládu, která by přikazovala dobré a správné jednání, která by zakazovala a odrazovala od zla, a postavila se proti brutalitě a krutosti. Bůh mu svěril toto poslání. Husejnův dědeček Prorok Muhammad (saw) a otec Imám Alí (as) několikrát popsali, jak jejich syn zemře mučednickou smrtí.
Imám Husejn (as) na základě své duchovní znalosti sám věděl, že tato cesta skončí jeho mučednickou smrtí. Ale Husejn (as) se umučení ani smrti nebál, a nebyl z těch, kteří by neposlechli rozkazu Boha. Husejn (as) byl Imám, který považoval pohromu jako velkorysost a šlechetnost, a umučení jako blaženost a požehnání.
Nakonec se Imám Husejn (as) přesunul ke Karbalá, kde byli on a všichni jeho společníci zabiti a členové jeho rodiny byli vzati do zajetí. Ale i v jejich zajetí předávali lidem v ulicích a bazarech měst zprávu o těch, kteří byli umučeni, a tak uvedli zástupce a placené posluhy rodiny Banu Umaji v zneuctění a zahanbení.
Odvaha Husejna (as) a jeho společníků v den Ašura
Husejnova (as) tvář se třpytila a zářila jako světlo a tím Imám dodával naději a odvahu svým společníkům. Kdysi Imámův (as) dědeček Prorok Muhammad (saw) řekl: "Husejn (as) je světlo, které určuje správný směr, a záchranná loď pro Ummu."
Husejn (as) hlasitě promluvil:
"Ó lidé světa! Musíte vědět, že jsem nepřikročil k bitvě a že jsem nevytáhl svůj meč jako první. A že nečistý a nemorální muž z rodu zločinců - Umajjů, jehož jméno je Jazíd, mě přinutil si vybrat ze dvou možností - buď vytáhnu svůj meč a budu bránit svoji čest a náboženství, nebo se skloním k potupě a ponížení. Ale vězte a buďte si vědomi toho, že sklonit se k potupě a ponížení je cesta vzdálená od naší rodiny. Proto jsem povinen si vybrat tu první cestu."
Potom se postavil před vojáky Jazídova vojska a řekl:
"Není výhodné a moudré jak pro váš svět tak pro vaše náboženství (Den posledního soudu) mě zabít a bojovat proti mně. Takže jestliže jste se rozhodli bojovat proti mě, bylo by lepší sestavit výbor a zjistit názory všech. Pak se ukáže, kdo si zvolil bojovat proti synovi Proroka Muhammada (saw), a kdo sešel ze správné cesty a je prokletý, ubohý a přidá se k vašemu poslání mě zabít. Vládce Iráku, syn Mardžany (ibn Ziad), je hanebný a moci chtivý člověk, který vás chce udělat bezmocnými. Já vím, že se budete kát po mém umučení a budete si to navzájem vytýkat. Proto, předtím než začneme tuto bitvu, myslete a přemýšlejte o následcích vašeho činu. Uvědomte si, že Bůh je můj zastánce, a že nejsem zastrašen a zmaten z ničeho, co bude následovat. Od svého děda Proroka Muhammada jsem (saw) slýchával: ´Svět je ráj bezvěrců a peklo pro věřící.´ Smrt je počátek naší radosti, ale začátek vašeho utrpení. Je zde jenom jeden most mezi tímto a oním světem a to je smrt. Jestliže zahájíte a podniknete první kroky k bitvě, my se také postavíme k obraně se svými společníky a drahocennými syny. Jestliže zvítězíme, nebude to pro nás nic nového, pokud budeme zabiti, svět ví, že jsme nebyli poraženi."
"Ó bezmocní lidé! Lidé, kteří jsou informováni a znalí věcí, se pokusí a budou usilovat si pro sebe zajistit lampu, aby nezabloudili na své cestě, a já jsem ta lampa této Ummy. Ale vy chcete vaši lampu zhasnout. Víte proti komu bojujete? Vy nebojujete proti mně, ale bojujete proti Bohu! A proti svému Prorokovi (saw)."
Po tom, co Imám Husejn (as) pronesl tuto řeč, nadšení, šum a šeptání se rozlehlo nepřátelským vojskem. Ti, kteří povzbuzovali k válce, viděli, že jestliže okamžitě nezačne bitva, Husejn (as) roztříští armádu svými slovy a zhatí jejich plány.
Umar bin Sa'd vystřelil první šíp směrem k imámovi Husejnovi (mír s ním) a zvolal, že proti němu započíná boj.Následně se jeden po druhém Husejnovi společníci utkali v souboji muž proti muži s nepřátelskými vojáky. Nejdříve však promlouvali k nepříteli a mluvili o svém původu, zásluhách v různých bitvách po boku proroka (sawa),imáma Alího (as) a imáma Hasana (as) a znovu vysvětlili příbuzenský vztah HUsejna k proroku, jeho dceři Fátimě a imámu Alímu.Objasňovali čestnost a spravedlivost Husejnova postoje,za který byli připraveni obětovat život v souladu s Qur'ánem a tradicemi Svatého proroka (mír s ním i s jeho rodinou).
Porazili v souboji muž proti muži spoustu protivníků a zemřeli mučednickou smrtí až, když byli podle a nečestně napadeni zezadu a nebo když Jazídovi vojáci provedli hromadný útok na samotného muže.
Pak začali na bitevní pole odcházet Husejnovi příbuzní počínaje od nejvzdálenějších až po nejbližší.Bojovali s velkou udatností a položili svůj život jeden po druhém až poté, když se nepřátelé uchýlili k vychytralým a hanebným hromadným útokům.
Kdokoliv ze společníků Imáma Husejna (as) padl, utrousil tato slova:
"Ó Bože, přijmi naši oběť."
Posledním členem rodiny, který odešel na bitevní pole a zemřel mučednickou smrtí byl Alí al- Akbar, syn imáma Husejna.
Nakonec se imám Husejn(as) sám odebral na bitevní pole a neustále promlouval k nepřátelům a hovořil o Alláhu a varoval je před tím, čeho se dopouštějí.Umar ibn Sa'd zahájil boj, Husejn však zahnal vojáky s takovou prudkostí, že se strachy rozutíkali. Vrátil se do tábora, odkud bylo slyšet naříkání žen. Jeho šestiměsíční syn Alí al-Asghar (as) téměř umíral žízní. Husejn vzal syna do náručí a zabalil jej, aby byl chráněný od spalujícího slunce. Vzal ho na bojiště a oslovil armádu nepřátel a řekl jim, že kvůli nim je to nevinné dítě bez vody již tři dny a jestli by alespoň jemu nedali vodu.Také jim řekl, že jej položí na zem, aby mohli dát napít jen jemu, pokud se bojí, že by se napil také. Vojáci začali projevovat lítost a proto Umar ibn Sa'd rychle povolal svého lukostřelce Harmalu, aby ukončil dojetí, které Husejn mezi vojáky vytvořil.Ten nemilosrdně vystřelil obrovský šíp směrem k Husejnovi, který už držel děťátko u hrudi.Šíp proletěl krčkem jeho milovaného synka až do Husejnových žeber a paže....
A nakonec odešel na bojiště imám Husejn (as) sám. Historie zaznamenala mnohočetné projevy Husejna k nepřátelské armádě. Nepřátelé zahájili hromadně masakr na vnukovi Božího posla (sawa) těmi nejpodlejšími a nejhanobnějšími způsoby. Imám Husejn prokázal v boji obrovskou hrdinskost a neustále hovořil k Bohu a velebil Jej.
Ať se dostane Božího požehnání těmto duším, které následovaly cestu Boha a Husejna (as), duše odvážných obhájců cesty Quránu. Kdykoliv krev vystříkla z jeho těla, Husejn (as) zvedl ruce k nebi a zvolal: "Ó Bože, který jsi zdroj a zásoba mých nadějí a touhy, jsem odkázán na Tebe. Moje naděje se upínají k Tobě. Ó Bože! Přijmi tuto naši oběť."
Nakonec, podle tradice Šejcha Mufida, Husejn (as) a jeho ctihodní společníci byli umučeni v sobotu 10. dne měsíce Muharram v roce 61 Hidžry (2. října 680 n.l.) a zůstali ležet bok po boku. Přinesli tak poučení o důstojnosti, čestnosti, mužnosti a statečnosti pro budoucí generace.
Proč není Imám Husejn (as) zapomenut?
Mučednická smrt byla podstoupena jenom pro Boha, a proto se Imám Husejn (as) nikdy nevytratí ze vzpomínek, stejně tak jako všechno, co danou událost doprovázelo - žal, bolest a uvěznění jeho rodiny. Místo toho, časem a dobou jeho láska a kouzlo a šarm vzrostly v lidských srdcích. A každý rok tato láska a okouzlení mezi lidmi vzrůstá při vzpomínce na tohoto čistého a ctnostného vůdce. Husejn (as) strávil 57 let svého plodného života v lásce k Bohu a v usilování o Jeho blízkost. Mnohokrát cestoval pešky na pouť do Božího domu v Mekce.
Imám Husejn (as) miloval modlitby a vždycky pokorně prosil Boha a to do té míry, že poslední noc svého života, požádal o oddech, aby si mohl sednout osamocen a projevit vyznání a prosby ke svému Bohu.
Jeden z jeho společníků řekl toto o Imámu Husejnovi (as) a jeho modlitbě na hoře Arafat: "10. dne měsíce Zil-Hidžah Imám Husejn (as) stál v rozpálené a spalující poušti Arafat tváří k svaté Kábě a modlil se s bolavým srdcem" ´Ó Bože! Otáčím svou tvář směrem k Tobě a dosvědčuji Tvé bytí . Ó Bože! Stvořil si mě a vytrvale zůstáváš vedle mne, zajišťuješ mi potravu a živobytí s požehnáním a velkorysostí. Chvála Bohu! Nic nemůže změnit to, komu Bůh poskytne ze své štědrosti a komu přestane projevovat Jeho velkorysost."
"Ó Bože naprav mojí duši tak, aby byla nezávislá a svobodná od tužeb, a utuž moji víru a jistotu v mém srdci, a upřímnost v mých činech, a světlo v mých představách a uvědomělost v mém náboženství."
Husejn (as) v srdcích přátel
Lidé stále chovají ve svých srdcích respekt a úctu k Husejnovi (as), a to protože Imám Husejn (as) žil s lidmi a nepovažoval se za nadřazeného, a neodlučoval se od nich. Takto jednoho dne procházel kolem skupinky chudých a utlačovaných lidí, která seděla u prostřeného ubrusu, na kterém bylo malé množství suchého chleba rozděleného mezi nimi. Skupinka lidí jedla chléb a pozvala Imáma (as), aby si k nim sedl a jedl s nimi. Imám (as) přijal jejich pozvání, posadil se vedle ubrusu a jedl s nimi chléb, říkajíc: "Bůh nemá rád pyšné lidi."
Může být uvedeno stovky příkladů a ukázek o povaze Imáma Husejna (as), které udržují jeho pamět a umučení stále živé v paměti lidí. Každým rokem lidé posilují a prohlubují svůj vztah s Husejnem (as).
Je známo, že Husejn (as) nevlastnil ani skvostné paláce ani vojáky nebo mnoho různých služebníků. Nikdy nezatarasil cesty a silnice proto, aby zabránil lidem v pohybu, tak jak to dělali tyrané a vládci. A nikdy nenechal kvůli sobě vyklidit posvátné místo Proroka (saw).
Jeden z jeho přátel o něm řekl: "Husejn (as) měl jizvy od mozolů a ztvrdé svaly na svých zádech." Když se na to zeptali jeho syna Zajnul Ábidína (as), odpověděl: "To jsou mozoly a ztvrdlé svaly od nošení pytlů jídla, které v noci rozdává do domů, kde žijí vdovy, sirotci a chudé rodiny."
Jeden z učenců řekl o Husejnovi (as) následující: "V lidské historii se potkáme s mnoha muži, kteří vyčnívali a odlišovali se velikostí svých lidských kvalit, několik se lišilo svou statečností, hrstka svou zbožností, a další svou štědrostí. Ale Imám Husejn (as) se nevyznačoval jenom v jedné z těchto předností ale ve všech; kvality a zásady jeho povahy dosáhly dokonalosti a byly plně zahrnuty v jeho osobnosti."
Ano, takový je člověk, který je dědicem Muhammadova (saw) prorockého poselství, který je dědicem Alího (as) spravedlnosti a statečnosti, a dědicem skromnosti a cudnosti jeho matky Fátimy (as).
Imám Husejn (as) byl odrazem jejich předností a schopností; sebeobětování, zbožnosti a láskyk Bohu.
Kdo byl vítězem bitvy v Karbalá?
Přestože se skupina prostých lidí domnívá, že Jazíd vyhrál v den Ašura bitvu a Husejn (as) byl poražen, důkladné studium historie prokazuje, že skutečnost je opačná. Pro vítězné a úspěšné neznamená, že člověk zůstane bez zranění a nedotčený, a že nepřítel bude zabit. Ale znamená to úspěch ve svých cílech a záměrech, a to i přestože je jeden při tom zabit. Porážka neznamená být zabit a ztratit život na bojišti. Ale znamená to smrt a zničení záměrů, aspirací a přesvědčení.
Sám Husejn (as) a jeho přátelé byli zavražděni mučednickou smrtí v tragické události Ašury. Jeho rodina byla zajata a jejich majetek rozkraden. Ale záměr, kvůli kterému Husejn (as) bojoval, zůstal naživu, protože jeho cílem bylo rozšíření a expanze Islámu a zastavení krutosti, tyranie, a agrese, které provázejí celou historii lidstva. A díky tomu jsou miliony lidí nyní držitelé a nositelé vlajky tohoto přesvědčení a touhy. Hlavní cíl Jazída byl zničen a rozpadnul se, protože jeho výhradní cíl nebylo zabití Husejna (as) a jeho společníků, ale skoncování s Islámem a ukončení učení Proroka Muhammada (saw). Jazíd se domníval, že zabitím Husejna (as) a uvězněním jeho rodiny dosáhne svých cílů a skončí tuto část historie. Ale neuvědomoval si, že Bůh sám je ochráncem a opatrovníkem Islámu, Koránu a učení Proroků. Tyrani, hlupáci a mocní v celé historii se vždycky snažili postavit proti Prorokům a bojovat s nimi, zabít je nebo je zapudit. Všichni tací měli stejný odporný záměr, ale nikdo z nich neuspěl; ani Nimrod ani Faraon nebo někdo jiný z nich. Ale Boží proroci a náboženští vůdci stále mají místo hluboko v srdcích zasvěcených, uvědomělých a milujících lidí. Lidé je velebí kvůli jejich velikosti, zatímco nechovají v srdcích vzpomínky na krále. Dnes můžeme pozorovat, že hroby náboženských vůdců a skutečných hybatelů historie mají své oddané milovníky, kteří cestují i přes nepohodlí a překážky, aby se poklonili u jejich hrobů, a říci jim svá tajemství. Ale hroby tyranů nemají žádné návštěvníky, protože nemají nikomu co nabídnout.
Potom co se udála strašná tragédie u Karbalá, znaky triumfu Husejna (as) a porážky Jazída se staly patrnými a jasnými. Kamkoliv zbývající členové Husejnovi (as) rodiny přišli, tam jim lidé projevovali své pocity, lásku a souznění a proklínali jejich nepřátele, a to až do té míry, že i rodinní příslušníci Jazida ho odmítli respektovat. Místo toho proti němu několik z jeho blízkých příbuzných vzneslo námitky, kárali ho a obvinili ho.
Krátká rčení Imáma Husejna (as)
1. Imám Husejn (as) v den Ašury řekl: "Lidé jsou služebníci tohoto Světa a dotýkají se náboženství svými jazyky. Pokud náboženství pro ně nenese žádnou újmu, točí se a krouží kolem něj. Ale když však příjde zkouška, zbyde opravdových zbožných jen několik.''
2. Imám Husejn (as) řekl svému synovi Imámu Zainul Ábidínovi (as): "Nebuď krutý k lidem, kteří nemají žádné pomocníky kromě Boha."
3. Během loučení se se svým synem v den Ašura Imám Husejn (as) řekl: "Ó milý synu, neplač, neroň slzy při mém odchodu; tvoje strádání a neštěstí to neukončí . Ale bude to začátek tvého utrpení, muk a žalosti. Buď silný, protože Bůh je tvým zastáncem. Buď si vědom toho, že potom až odejdu, nesmíš říci ani slovo před svými nepřáteli, které by snížilo tvou hodnotu."
4. "Nejhorší z lidí je ten, kdo se vzdá Soudného Dne kvůli tomuto světu (materiálním ziskům)."
5. "Nevykonávej žádnou dobrou práci kvůli uznání lidí, a nezanechej dobré práce kvůli strachu z ostudy."
6. "Ti, kteří uctívají a obdivují Boha, nezbožňují jiné."
7. "Cokoliv můj bratr Hasan (as) udělal během svého života, bylo nařízeno a přikázáno Bohem. A to, co já konám, je také na příkaz Boha."
8. "Neříkej nic, co by tě mohlo později mrzet a nutilo se uchylovat k výmluvám."