Podvádění

"Kdokoli podvede jiného muslima, ubíží mu, nebo ho nemá rád, nepatří k nám."

1. Podvádění je přísně zakázáno

Stejně jako jiné špatné činy, podvádění škodí jak druhým lidem, tak podvodníkovi.

Jak podvedeni se cítíte, a jak si stěžujete, když koupíte jídlo, o kterém později zjistíte, že je zkažené a že vás prodavač obelstil a obohatil se na váš účet.

Rozhodně se cítíte špatně a stěžujete si, když se vám rozbijí hodinky, vy je vezmete k hodináři, aby je spravil a zaplatíte mu za opravu, ale za pár dní hodinky zase přestanou fungovat.

Určitě si myslíte, že takoví lidé jsou darebáci a podvodníci, kteří vás oklamali , vzali si peníze, které si nezasloužili a způsobili vám újmu. Máte právo vrátit zkažené jídlo do obchodu, kde jste je koupili a požadovat vaše peníze zpátky a stejně tak máte právo jít k hodináři a chtít po něm, aby vám hodinky spravil.

Podvádění je bezpochyby nezákonný a nemorální čin, kterého se pravý věřící nedopouští.

K islámské morálce patří dávat ostatním rady jak naší řečí, tak činem k tomu, co je správné. Pokud někdo něco dělá, nebo plní nějaký úkol, je pro něj povinností vykonat to s upřímností a nepodvádět lidi. Pokud někdo žádá o radu, věřící mu musí poradit pravdivě.

Posel Boží (sawaws) řekl:

"Kdo podvádí muslimy, jeho víra není dokonalá a nepatří k nám."

2. Způsobení škody je harám

Tak, jak nám Prorok (sawaws) radí, abychom nepodváděli, také nás varuje před činy, které způsobují škodu a ubližují ostatním. Kdokoli úmyslně škodí lidem, není věřící. Pokud věřící někomu náhodou uškodí, je povinen ho odškodnit.

Například farmář, který zahradí vodu, aby se nedostala k ostatním farmářům, aby jim zničil úrodu, je bezpochyby destruktivní člověk, který chce úmyslně škodit. Takové činy způsobují rozpad společnosti. Věřící člověk by se měl vyhnout takovým činům, které škodí ostatním. Správný muslim je užitečný, koná dobré skutky a snaží se prospět druhým a nemyslí pouze na sebe.

3. Úskočnost je zakázaná

Islám nás učí, že máme jednat s lidmi přímo. Jedním z příkladů úskočnosti je způsob, jakým se někteří obchodníci chovají, aby se navzájem přechytračili. Jeden obchodník navštíví druhého a řekne mu: "Tenhle výrobek je špatný, nekupujte ho." Říká to proto, aby neměl konkurenci. Pokud ho ostatní obchodníci poslechnou, koupí ten výrobek sám, aby si zvýšil zisk.

Takový čin je úskočný a muslim s pravou vírou se ho nikdy nedopouští.

(19) Harrání: Tuháf-u-Uqúl an Ál ar-Rasúl, Prorokovy proslovy

Pokání

Posel Boží (sawaws) říká:

"Kající se člověk je jako ten, kdo nezhřešil." (20)

Nejvznešenější Bůh pro nás seslal proroky, aby nám objasnili správnou cestu a vysvětlili, co je správné a povolené (halál), a co je škodlivé a zakázané (harám). Také nám ukázal, co je pro nás povinností (wádžib), jako například modlitba, půst, pomoc chudým, láska a úcta k Proroku Muhammadovi a jeho rodině (nechť jim všem Bůh žehná a dá věčný mír) atd.

Někteří lidé jsou úmyslně neposlušní k Bohu a ignorují Jeho příkazy, které jsou prospěšné pro lidstvo a blaho společnosti. Dopouštějí se zakázaných činů, jako je kráděž, tyranie nebo ubližování rodičům, a zanedbávají činy, které Bůh učinil povinnými, například placení zakátu (almužny) chudým, vynechávají modlitbu atd.

Kdokoli přestane vykonávat povinné úkony nebo se dopustí zakázaného činu, je pro něj nutné se kát, cítit zodpovědnost za svůj čin, žádat Boha o odpuštění a litovat svých chyb. Pokud někdo utiskuje lidi či jim sebere jejich majetek, musí se jim omluvit a vrátit jim jejich práva, aby s ním byl Bůh spokojený.

Bůh je vskutku ke svým služebníkům milosrdný a přijímá jejich pokání a odpustí jim za předpokladu, že upřímně litují svých hříchů a chtějí se napravit.

Posel Boží (sawaws) říká:

"Bůh je vskutku Odpouštějící, Milosrdný, Jenž promíjí hříchy svých služebníků, pokud prosí o odpuštění a přestanou hřešit - pak jsou, jako by se hříchu nikdy nedopustili."

Pokání očišťuje duši od hříchu tak, jako voda smývá špínu z oblečení.

Mezi práva Boha patří potrestat neposlušného člověka a nepřijmout jeho pokání, ale je nanejvýš milosrdný ke svým služebníkům a rád jim nabízí příležitost k přemýšlení a sebereflexi, aby se znovu vydali na správnou stezku, aby tak mohli napravit sebe i společnost.

Skutečné pokání znamená zanechat hříchu a znovu jej neopakovat.

Alhamdu li-Lláhi Rabbil 'Álamín (Všechna chvála patří Bohu, Pánu Světů)

(20) Tabársí, Miškatul Anwár, str. 110, 2. vydání