CO JE TO ‘TAWASSUL’? MODLÍ SE ŠÍ’A K PROROKU (sawaws) NEBO IMÁMŮM a.s.?
Co je to Tawassul?
Tawassul znamená vzývat Boha prostřednictvím někoho jiného – to znamená poprosit jiné, kteří mají v očích Boha vyšší postavení, aby se za nás přimluvili u Boha.
Sunnitší kritikové tawassulu poukazují na verš: „Tebe jediného uctíváme a Tebe jediného o pomoc žádáme.“ (1:5)
Ale tawassul není v rozporu s tímto veršem, ti, kteří praktikují tawassul, stále uctívají ‚jedině‘ Boha a ‚jedině‘ Jeho žádají o pomoc, pouze to dělají pomocí prostředníka. Modlitba je stále směřována k Bohu, ne k vybranému prostředníku.
Zdravý rozum nám říká, abychom žádali druhé o pomoc v každodenním životě, ale zároveň jsme si vědomi, že Bůh je Vládcem celého vesmíru. Například když jsme nemocní, jdeme k doktorovi a užíváme léky, které nám předepsal. Copak kritikové tawassulu, jako jsou Wahhábisté a Salafité, praktikují, co kážou? Odpírají si léky a místo toho se pouze modlí k Bohu, když jsou nemocní? Jestli ne, tak proč? Doktor je technicky vzato prostředník – vyléčení přece nakonec pochází od Boha.
Žádat o pomoc někoho jiného, ať už je to pomoc lékařská či spirituální, není útokem na svrchovanost Boha a není aktem širku.
Důkaz z Qur’ánu
Svatý Qur’án se zmiňuje o této záležitosti třemi způsoby. Zaprvé, existují verše, které zdánlivě popírají tawassul, jako například: „Vy, kteří věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než přijde den, kdy nebude ani obchodování, ani přátelství, ani přímluvy. A nevěřící jsou věru nespravedliví!” (2:254)
Pak jsou verše, které říkají, že přímluva patří výhradně Alláhu, ne lidem – to je, že On sám má schopnost přímluvy, například: “Rci: „Jedině Bohu přísluší přímluva veškerá a Jemu náleží království nebes a země a k Němu posléze budete navráceni.“ (39:44)
A nakonec existují ty verše, které vysvětlují dvě předchozí kategorie a dávají je do kontextu a poskytují kompletní a konečný verdict o platnosti a efektivnosti tawassulu v islámu. Tyto verše praví, že tawassul je jedině právem Boha, ale On ho rozšíří na jisté lidi ze Svého stvoření, kdykoli se Mu zlíbí.
Napřiklad: “… A není přímluvce, pokud On to předtím nedovolí…” (10:3)
A súra al-Máida to objasňuje ještě více: “Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na Jeho cestě - snad budete blažení!” (5:35)
Tento prostřeník, ‘wasílah’, abychom použili terminologii Qur’ánu, mohou být pouze lidé jako proroci či imámové: “A nevyslali jsme posla žádného, leč aby mu byla, z dovolení Božího, prokazována poslušnost. Však jestliže k tobě přijdou poté, když sami sobě ukřivdili, prosíce Boha o slitování a žádajíce, aby posel poprosil o slitování pro ně, pak věru naleznou, že Bůh odpouští kajícníkům a je slitovný.” (4:64)
Zde je nejlepší definice tawassulu nebo šafá’ah, která zdůvodňuje, proč ší’ité navštěvují Svatého Proroka (sawaws) v Medíně a snaží se modlit u jeho hrobu – aby prosili Svatého Proroka (sawaws), aby za ně Alláha žádal o odpuštění, jak je uvedeno ve Svatém Qur’ánu, kapitola 4, verš 64. Ší’ité se nemodlí k Proroku (sawaws) nebo k imámům, ale modlí se skrze ně k Bohu!
Reference z knih Ahlus-Sunnah
Tirmidhí ve své Sunan vypráví prostřednictvím svého řetězce tradentů od Uthmána ibn Hunajf, že jednou přišel ke Svatému Proroku (sawaws) slepý muž a řekl: “Můj zrak byl postižen, tak se prosím za mne modlete.” Prorok (sawaws) řekl: “Jdi udělat wudú’, vykonej dvě rak’y modlitby a řekni: “Bože, žádám Tě a obracím se Tobě prostřednictvím svého Proroka Muhammada, proroka milosrdenství; Muhammade, žádám o tvou přímluvu u mého Pána, aby mi navrátil zrak (v jiné verzi: “aby mi splnil mou prosbu. Bože, dovol mu přímluvu za mne.”)
Prorok (sawaws) dodal: “A kdykoli máš nějakou potřebu, udělej to samé.”
Šejch Nún Há Mím Keller, známý sunnitský učenec a teolog, ve své diskuzi o tomto hadíthu praví, že tento hadith jednoznačně dokazuje platnost vzývání Boha pomocí živého prostředníka, protože Svatý Prorok (sawaws) byl v té době naživu. Autor článku také věří, že tento hadith také jasně prokazuje platnost vzývání Boha pomocí zemřelého prostředníka, neboť Prorok (sawaws) řekl slepému muži, aby provedl wudú’, pomodlil se dvě rak’y modlitby a pak udělal du’á následovně: “Muhammade, žádám o tvou přímluvu u mého Pána, aby mi navrátil zrak”, což je vyzvání někoho, kdo je fyzicky nepřítomen, stav, který je stejný jak pro živého, tak pro zemřelého.
Tawassul pomocí živého či zemřelého prostředníka není podle slov autora diskuze “tawassul prostřednictvím fyzického těla, či prostřednictvím života nebo smrti, ale spíše prostřednictvím pozitivního významu, který je přidělený člověku jak v jeho životě, tak i po jeho smrti, poněvadž tělo je pouhým nosičem, který nese tento význam.”
A nejspíše tím nejprůkaznějším důvodem, ačkoli jej autor neuvádí, je, že cokoli Prorok (sawaws) přikázal ve svém životě, bylo zákonem “platným pro všechny generace až do konce časů, ledaže by byl prokázán opak následným výrokem či činem samotného Proroka (sawaws).”
Pokud jde o autenticitu výše uvedeného hadíthu, Šejch Keller dodává: “Tento hadíth byl uveden Buchárím v jeho “Tárích al Kabír”, ibn Mádžou v jeho “Sunan”, kde řekl, že u tohto hadíthu byla striktně ověřena správnost (sahíh), Nasá’ím v “Amal al jawm wa’l-lajl”, Abú Nu’ajmem v “Ma’rifa as-Sahába”, Bajhaqím v “Dalá’il an-Nubuwwah”, Mundhirím v “at-Targhíb wa’t-tahríb”, Hajthamím v “Madžmá’az-zawá’id wa manbá al fawá’id”, Tabaráním v “al-Mujdžam al kabír”, ibn Chuzajmou ve svém “Sahíhu” a ostatními. Téměř 15 mistrů hadíthu (“huffádh”- authority hadíthu, kteří znali zpaměti vice jak 100 000 hadíthů a jejich řetězce tradentů) jasně uvedlo, že u tohoto hadíthu byla striktně ověřena platnost – tento hadith je sahíh.
Zdravý rozum
Jak již bylo řečeno, tento hadíth má řetězec tradentů, který splňuje kritéria Buchárího a Muslima, proto útoční kritici či pomlouvači nemají žádný důvod napadat jeho autenticitu. Co se týče povolení vzývání Boha prostřednictvím živého či zemřelého člověka, zdravý rozum, učenci i sentiment nám říká, že v této žáležitosti existuje pružnost. Kdokoli chce, může dělat ‚tawassul‘ či se jej zdržet bez toho, aby působil potíže, či někoho obviňoval, neboť tato záležitost byla řádně prověřena (Adilla Ahl al-Sunna wa al-Džamá’a, str. 79-83).